Nováček v týmu Best4Run: Petr Pavliš
Běhy dlouhé 150 kilometrů pro něj nejsou problém. Abychom byli přesní - běhy v horách. Nerad to vzdává, protože říká, že, když to vzdáte jednou, vzdáváte to pak už pořád. Jak to ale vypadá, když i jemu dojdou síly? Seznamte se s Petrem Pavlišem, novým členem našeho týmu.
Ahoj, jmenuji se Petr Pavliš a rád bych...takhle nějak začínala zpráva, která nám od Petra přišla. A v ní také odkaz na jeho Instagram. Byli jsme zvědaví na blázna, který spává venku v -15°C, běhá nekončné horské běhy, pořád je v pohybu a vypadá to, že ho to celé hodně baví. Tak to vypadá, že máme nového člena týmu. Opravdu se jmenuje Petr Pavliš a opravdu chvilku neposedí. Jak vypadají jeho výlety? Mrkněte třeba na report ze stále nepokořené trasy Karlova Studánka - Adršpach.
Je to asi rok a čtvrt, kdy jsem zatoužil podívat se do Adršpachu. Spoje z Olomouce jsou ale docela komplikované a tak jsem si vymyslel, že pojedu na sever do Karlovy Studánky a odtud vyrazím pěšky (během). Celá trasa měla mít 140km a vedla přes Praděd, Kralický Sněžník a Orlické hory. Bohužel jsem si zvolil dobu těsně po zimě a horské mokřady byly ještě velmi rozmočené. Následně tak i mé nohy. Když jsem měl na Kralickém Sněžníku za sebou asi 70km, nohy už byly v takovém stavu, že každé došlápnutí bylo jako na hřebíky a jako by se mi jejich špička vždy alespoň trošku zaryla až pod kůži. Rozhodl jsem se skončit a ve výsledku jsem se posledních 500m na vlak málem plazil po čtyřech.Tahle trasa mě však nepřestala lákat a dokonce jsem se rozhodl ji ještě prodloužit a to až na Sněžku (235 km). Celkově tak zahrnovala start v Karlově Studánce, Praděd, Keprník, Šerák, Ramzovou, Smrk v Rychlebských horách, Kralický Sněžník, Bystrzyca Klodzka, Velkou Deštnou v Orlických horách, Park Narodowy Gór Stolowych, Broumovsko, Adršpach, Sněžku a cíl ve Vrchlabí.
Nedávno jsem vyrazil s kamarádem Pavlem, na Smrku jsme se rozdělili, protože tentokrát jsem neměl v plánu spát vůbec. Až po Kralický Sněžník se mi běželo úžasně. Chvíli jsem měl pocit, jako bych už nikdy nepotřeboval zastavit. V Polsku mě ale začala přemáhat únava a já začal usínat za běhu. Vedle silnice jsem našel seník a tak v něm na hodinku ulehl do termofólie. Pak jsem pokračoval. Běželo se ale už mnohem hůře, začalo se mi ozývat koleno a taky kotník, kraťasy mi rozedíraly stehno. Ve 3.30 ráno jsem procházel přes mokré zaroslé pole, kudy vedla stezka a promočil si ponožky i nohy. Nějakou dobu jsem to zvládal a kousek od hranic s ČR jsem začal opět usínat za chůze a tak se rozhodl si dopřát ještě dvě hodinky někde na sluníčku. Během mého spánku se ale zatáhlo a začalo to vypadat na déšť. V náhradních suchých ponožkách jsem tedy vyrazil dál a doufal, že mě to chytne alespoň někde u přístřešku.
To se samozřejmě nestalo a silný déšť mě chytl při výstupu na Deštnou (jak ikonické, že?). Tentokrát už zmrzlý, promočený skrz na skrz, s nohama na hadry jsem dorazil na chatku na vrcholu a zvažoval co dál. Bylo jisté, že mám před sebou ještě celou půlku (117 km) a už žádné suché věci. Naspáno 3 hodiny polospánkem a strávení další noci venku bylo tedy nevyhnutelné. Nehledě na to, že stav počasí také nebyl jistý. Rozhodl jsem se tedy svou výzvu ukončit stejně jako tehdy. Moc jsem se těšil, až dám na Instagram fotku ze Sněžky s hustým nápisem jako “Tak kde jsou ty limity?” Tentokrát jsem si ale odpověděl… Tady. Tentokrát. Účty s trasou zůstávají nevyřízeny a tak nezbývá než potrénovat, lépe se připravit energicky (zapomněl jsem zmínit spánkový deficit z náročného týdne)a vybavit se ještě alespoň jedním párem ponožek a hlavně vazelínou.
Tentokrát jsem to možná vzdal, ale já jsem rád, že jsem to udělal v pravý čas. Jakmile jsem nasedl do autobusu a tělo poznalo, že je konec, vyskočila mi horečka a domů jsem z vlaku málem nedošel. V ten moment, to byl ten limit. Šlo jít přes něj?
P. S. Petra jsme na tohle dlouhé běhání vybavili botami Salomon S/Lab Ultra 2, protože mu sedly jako ulité. Mrkněte na ně dole pod článkem.