Report: Horská výzva v Beskydech

Horská výzva. Legendární závod. Jaké to je zaběhnout si ho poprvé? Dneska tu máme report Anny Marie Cudrákové, která si závodem prošla, nebo spíš proběhla. O tom, jaké na vás čekají krizičky a co pomáhá si přečtěte v novém článku.

Ahoj, jmenuji se Anna. Běhám. Chodím po horách. Jezdím na kole, na skialpech. Jezdím po světě. Nejčastěji je mým parťákem můj manžel Honza. Nějak jsme se u všech těch bláznivin našli. 

Předpokládám, že většina z vás, běžců, už někdy slyšela o trailovém závodu Horská výzva. Pokud jste "jen slyšeli" nebo vůbec neznáte, přináším pro vás report právě z tohoto závodu, konkrétně z beskydské etapy. 

Anička a Honza na trase Horské výzvy (ti dva vzadu). Foto: Jakub Stryk

Co je vlastně Horská výzva? 

Závody se konají zpravidla od jara do podzimu a na výběr bývá kolem 7 různých míst po celém Česku, kde si lze závod během tohoto období zaběhnout. Výhodou je, že si můžete vybrat ze třech variant tras - short, half a long. Long trasa je opravdu pro machry, kteří se nebojí uběhnout minimálně 60 km s převýšením přes 3 000m. Dokonce se začíná už v noci, respektive za pět minut půlnoc, masakr. Ale aspoň si dáte velkou část trasy v noci a nevidíte ty kopce, to je nakonec možná i výhoda. Half je kolem 40 km s převýšením více než 2 000m a poslední trasa short je obvykle v rozmezí 13-20 km. 

Foto: Jakub Stryk

Horská výzva v Beskydech

My s Honzou (rozuměj já a moje nápady) jsme vybrali trasu half, protože jsme se tohoto krásného závodu zúčastnili poprvé, tak ať se moc neodvaříme. Závod se konal předposlední víkend v květnu. My jsme si vyjeli už v pátek, abychom si vyzvedli startovní čísla a nemuseli se tak v sobotu ráno stresovat. Samotný start byl v amfiteátru na Horečkách v Trojanovicích. Po celkem příjemném vyběhnutí nás za chvíli čekal celkem solidní výstup na Velký Javorník, kdo to tam zná, ví, že je to celkem nekonečné stoupání v serpentinách. A protože jsem se snažila držet tempo, myslela jsem, že sotva jsem vyběhla ze startu, obrátím to zase pěkně zpět. Naštěstí jsem to nějak dala a hned z Javorníku nás čekal krásný seběh (ty miluju!) až na sedlo Pindula.

Foto: Jakub Stryk

Z Pinduly jsme si to štrádovali opět pěkně do kopce až na Černou horu a z ní nás zase čekal seběh až na Dolní Bečvu, kde byla první občerstvovačka. Cosi málo jsme snědli, doplnili zásoby vody a zase jsme pelášili dál, tentokrát na Pustevny přes Skalíkovu louku. Během těch cca 10 km jsem opět všechno vypila, ale na Pustevnách nás naštěstí čekala další a poslední občerstvovačka. 

Foto: Jakub Stryk

Z Pusteven už pak přes sochu Radegasta až k Radhošti, odkud nás už čekal zase seběh až k sedlu Pindula přes Černou horu, kde jsme už ráno byli. No a teď to nejhorší nakonec, výstup, kterého jsem se nejvíc obávala - zpět na Velký Javorník. Už dvakrát jsem tudy šla dolů a pokaždé jsem si říkala, že tudy nikdy nechci jít nahoru, už vůbec ne po 35 km. A co čert nechtěl...  A víte jak to dopadlo? Nakonec jsem tam celkem vyběhla jak nic až jsem se sama divila. A z Javorníku pak šupky dupky po serpentinách až k cíli, kde jsme doběhli s časem 7:50.

Jak se mi Horská výzva líbila? 

Klidně bych si ho zopakovala! Zezačátku mi teda moc nesedl, celou cestu na Javorník jsem se bila do hlavy, ale jakmile přijdou mé oblíbené seběhy, neznám bratra. Menší krize přišla na Radhošti, ale byla opět brzy zažehnána seběhem a sluchátky s hudbou. S Honzou jsme čekali, jestli se pohádáme, přeci jen takový náročný závod, ale nic, prostě silná dvojka. Jediné co bych trochu vylepšila je trasa, protože jsme cca 3,5 km běželi po asfaltu na Pustevny, ale dalo se to přežít. A taky trošku občerstvení, vody a ionťáků bylo dost, ale jídlo nestíhali dobrovolníci chystat, tak byl každý rád, že si aspoň něco málo zobl.

Tak co, přihlásíte se? Pokud máte aspoň něco naběháno a milujete hory, tak vezměte parťáka a jděte do toho! Nás v srpnu čeká Hostýnská osma a Best4run budou u toho. A pokud nevíte co si na takový závod obout, přečtěte si nový článek.