Běžecký magazín, Strana 10
Že jsou schody dobré jen na zavazování tkaniček? Omyl. Výborně se hodí ve chvíli, kdy potřebujete posílit kotníky na další běžecká dobrodružství. Vendula Horčičková vám poradí, které cviky můžete cvičit i doma na schodech.
Schody využívám ráda a často. Jsou vždycky po ruce, posilování na nich není náročné a můžu na nich cvičit, i když je venku opravdu hnusně. Stabilizované a posílené kotníky pak hodně pomáhají při běhání v terénu. Nemusím tak pečlivě číst povrch a můžu se spolehnout na to, že zvládnou i nějaký ten ne úplně dokonalý došlap. Pojďme se teď podívat na to, jak schody pořádně využít.
Proč posilovat kotníky?
- předcházíte výronu nebo vymknutí kotníku
- minimalizujete riziko natážení svalů a šlach
- zvýšíte mobilitu kotníků
- získáte větší jistotu při běhání v terénu
- předcházíte únavovým zraněním
Podzimní listí, bahno a námraza jsou ty pravé pasti pro slabé kotníky. Drobné uklouznutí a výron je na světě. Několik týdnů pak máte po běhání. Předcházet tomu můžete díky jednoduchým cvikům, ke kterým nepotřebujete ani nijak složité vybavení. Vlastně vám budou stačit obyčejné schody. Jdeme na to.
Na špičkách
Postavte se tak, že přední část šlapky stojí na schodu a pata je ve vzduchu nad schodem. Stůjte rovně, nohy na šířku boků. Pokud nemáte problémy s lýtky nebo achilovkami, můžete dát větší váhu na paty a "propadnout" se patami níž (špičky jsou v tu chvíli výše než paty). Lýtko se tím více natahuje a následující cvik si ztěžujete.
Teď přeneste váhu na špičky. Snažte se cvik provádět stejně na obě nohy a nevytáčet nohu dovnitř nebo ven. Na obrázku můžete vidět, že já s tím mám problém - pravá noha se mi vytáčí více dovnitř. Proto může být pro začátek vhodné někoho poprosit, aby vám řekl, jestli to děláte rovnoměrně, nebo vás natočil či vyfotil, abyste se sami viděli. Cvik nejprve zopakujte 10x ve 3 sériích a postupně zátěž zvyšujte. Nejúčinnější je samozřejmě cvičit denně a zátěž zvyšovat po týdnu.
Já radím - řiďte se podle svého těla. Každé provedení cviku je malý krok k lepší stabilizaci kotníku. A zátěž dávkujte tak, abyste cvik prováděli správě. Pokud se vám to bude zdát příliš snadné, můžete při tom zavřít oči. Cvik je pak ještě intenzivnější díky vyšší náročnosti na rovnováhu.
Na jedné noze
Variantou cviku je také jeho provádění na jedné noze. V základní variantě máte chodidla rovnoběžně, v dalších variantách je můžete dát do Včka, a to jak patami k sobě, tak špičkami k sobě, a pak se zvedat na špičky. Tím posilujete další boční svaly kolem kotníku.
Výskoky
Další takovou klasikou jsou výskoky do schodů. Super cvik ať už přeskočíte schod jeden, dva, nebo tři. Můžete provádět silovou variantu, kdy jdete v dřepu co nejníže. Pohyb dolů je pomalý a silový, až pohyb nahoru je rychlý a švihový. Nebo můžete celý pohyb posunout do rychlosti, kdy nejedete do dřepu tak nízko, ale snažíte se pohyb provést rychle. Pro opravdu mrštný pohyb pomáhá představit si, že podlaha pod vámi pálí a vy se jí chcete dotýkat co nejkratší dobu.
Výpady do schodů
Zajímavé jsou taky výpady do schodů. Doporučuji je dělat pomalu a v každé fázi se na chvilku zastavit. To umožňuje lepší zapojování širšího okruhu svalů (nejen nohy, ale i střed těla) a tedy komplexnější posilování.
Levá noha stojí na jednom schodu, pravá noha je na cca o dva schody výše (dle výšky postavy). Přeneste váhu zcela na pravou nohu, levou nohu odlehčíte a přitáhnete nahoru k břichu, na chvíli se ve vzpřímené poloze zastavíte. Poté pohyb dokončíte a dopadnete na pokrčenou levou nohu do výpadu. Obdobně proveďte cvik na druhou nohu. Výpady skrývají mnoho variací, např. do boku. Buďte kreativní a vymyslete si své oblíbené verze.
Zapojte ruce
A abychom nezůstali jen u nohou, schody jsou super taky pro posilování rukou. Třeba skrze "obrácené kliky". Otočte se zády ke schodům, opřete se rukama o cca třetí schod a nohy nechejte na prvním schodu. Tělo se snažte držet v přímce pomocí středového svalstva (tzv. core). Nyní dělejte jakoby kliky, jen naopak - pokrčte ruce v loktech a pak je zpět rovnejte. Jednodušší variantou je při krčení loktů už nedržet tělo v přímce a zaměřit se jen na posilování rukou.
Čtěte také
9 kilometrů plavání ve studeném Labi, 180 kilometrů na kole s převýšením 3100 metrů a k tomu maraton až na Ještěd. Jestli u nás existuje extrémnější závod, sem s ním. Letos stanula na startu i naše Kristýna Skupieňová. Jak to celé dopadlo čtěte v jejím živelném reportu.
4 roky zpět, na služební cestě, v resortu Malevil koukám na banner s upoutávkou na Wintermana, brada mi padá až k zemi a při shlédnutí webovky, sklápím hlavu a říkám si, že za 4 měsíce na Ironmana a ještě takového speciálního nenatrénuji (tehdy jsem byla ještě rozumná holka a dávala na rady ostatních). Co čert nechtěl, je rok 2018, stojím v Děčíně u Labe na startu Winterman a říkám si, jaké je to krásné město a že ta voda není ani tak studená.
Týden před startem Wintermana se vracím z půlročního pracovního pobytu v Irsku. Spíš se zapírám, abych měla klid a nenechala se strhnout touhou vidět všechny známé hned první týden. Ladím detaily, léčím ukopnutý malíček, řeším půjčení kola. Do Děčína jedeme v sobotu ráno. Cesta, ač dlouhá, utíká rychle a najednou už sedíme po registraci a děláme předstartovní rozhovor, baštíme, řešíme všechny možné závody, smějeme se. Prostě žádný stres.
Extrémní závod vyžaduje pořádný support
Předzávodní rozprava uteče taky jak nic a setkání se známými tvářemi je super, vyměníme vyplašené úsměvy plné očekávání a hladu po startu. Supporťáky propouštím na výběh. Každý si musí přijít na své a okolí je nádherné, nejraději bych se do těch kopečků taky ztratila, ale nejde to.V tichosti a osamění chystám u Labe na zítřejší nedělní den. Kluci po přiběhnutí svítí jako zapadající slunce a to je nejvíc, spokojený support=spokojený závodník.
Vyrážíme na naše budoucí ubytko v lesích nad Děčínem - přístřešek u Krokodýla. Ubytko na pár hodin spánku jsme neřešili a spíme takto nadivoko. Rekordně brzy uleháme. Sem tam mě budí vítr a naivně doufám, že se to do rána uklidní a předpovědi na silný nárazový vítr prostě nevyjdou. Větší naivku než sebe jsem snad ještě neviděla.
Start? 5:30 ráno skokem do Labe
Ráno fouká, je jasno a teplo. Dole u Labe to vře. Tady už není čas na prostoje. Kolo, věci ven a chytáme směr depo a bus. Se suporty se loučíme jako děti, které jedou na tábor. Teď je to na chvíli jen na nás závodnících.
Zabalit se do neoprenových oblečků. Ztratit se v davu a v 5:30 z plošiny hupky dupky do vody. Do temného, líně se vinoucího Labe. Čeká mě 9 kilometrů plavání. Slibovaný proud chytám tak jednou, dvakrát, ale jinak makám a kochám se kontrastu temnoty vody a nebe plného hvězd. Ano jde to. Koryto řeky křižuji a uvědomuji si, že nohy začínají mrznout. První most vyhlížím a pořád nic, rozednívá se. Sem tam blikačka z pravé strany, občas z levé, pár teček přede mnou, plavu opuštěně je to nádherné. Ještě před týdnem jsem koštovala slanou atlantickou vodu a teď Labe.
Mosty, zámek, ohně na břehu, jupííí, konec prvního dějství je tady. Vylézt z vody je v pohodě, ale pak to začne: sundat neopren a vše mokré dolů, všechno suché na kolo na sebe. Sama bych se tam do těch věcí dostávala ještě teď, odteď už na to nejsme sami, máme další dvě ruce supporťákovy navíc a krásně to odsýpá.
180 kilometrů na kole, na jídlo ani pomyšlení
Z plavání i z depa odjíždím jako první žena. Cyklistická část je dlouhá 180 km, vedená úchvatnými místy. Prvních 60 km trpím a není mi úplně dobře, nejsem schopná do sebe něco dostat, nejede to. Co s tím? Nic. Jen doufat, že to třeba bude lepší a jet co zrovna dokážu. Na supporťákovi Markovi vidím, že ho to mrzí a smutně, při rozlučce, kdy jsem aspoň nabrala colu, prohodí, že musím jíst a na příští zastávce prostě MUSÍM něco do sebe dostat. Odjíždím se sklopenou hlavou a přes zuby jen procedím OK.
Cola a brambůrky, tato večírková kombinace, mě dostává zpátky do závodu. Nohy přestávají bolet, bříško se těší na další přísun brambůrek a konečně jedééém. Kluci jsou skvělí, povzbuzují, pořád mi něco nabízí a mě nenapadá ani chvíli se mračit, i když to bolí a morál proti větru trpí. Jako kdyby mi Irsko chtělo poslat ještě pořádný vítr na rozloučenou.
Dvě holky mě v průběhu mé krize předjíždí, já při mém z mrtvých vstání jednu předjíždím, ale zase si to po nějakém čase prohodíme. To už se za nimi v posledních 50ti km nehoním a jedu si svoje, tak ať to dojedu a jsem schopná běžet. Ale už mi ten závěr kola taky nechutná a je to nějak nekonečné. Drží mě nad vodou jen myšlenka, že všechno jednou skončí, i toto druhé dějství – kolo.
A na závěr maraton na Ještěd
Třetí dějství? Yessss! Běh. Od malička běhám kamkoliv pro cokoliv, pro mě je to pomalu přirozenější než chůze. Ale co se mnou udělá ten asfalt? Čeká nás totiž maraton na asfaltu. Rozbíháme se. Kousíček na Malevilu běžím sama za ohromného povzbuzování dětí a pak už se ke mně připojuje hlavní support Marek, který se mnou jede i do Patagonie (na IM Patagonman). Tom nám sekunduje v autě.
Hned v začátku jsou mi odříkány pravidla tohoto běžeckého soužití – „budeš pít, jíst, mám to a to a to vše do sebe postupně dostaneš“. Dobrááá, Dobrááá, vzpomínám Ivánka z Mrazíka. Neprotestuju zatím. Všechno odkývu a pronesu už jen „proto vás tady mám, abyste mě neposlouchali“.
Neběží to tak lehce jak to třeba vypadalo. Hodně se musím soustředit na sebe, abych překonávala bolesti, co přicházely kolem hýždí, zad a stehen. Stahují se jako malé punčošky, ale je mi jasné, že v podobném stavu jsme všichni. Do toho povzbuzuje Zdenda Kříž, který vše sleduje online a Marek předčítá všechny jeho zprávy, co mu Zdenda posílá.
Stále běžíme, sem tam přejdu do chůze při prvním soustu jídla a pití. Po chvíli míjíme druhou závodnici Libušku Beránkovou. Mrkám na support a prosím o pivo nebo cokoliv hořkého co se jim připlete do cesty. Pitný režim dodržuji, u toho jídla je to horší, tam mrmlám a ukecávám to třeba jen na jablko, mandarinku, ale dlouho mi to taky neprochází.
Kolem 25 km předbíháme Alenku Vratnou, obejmeme se, popřejeme sílu - minutkové soužití a pokračujeme dál každá svým tempem.
Vrchol uzavřen - příliš fouká
Stále kupředu. Super je, že dokážeme běžet i do kopce. Rozjíždíme indiánský běh. Od patníku k patníku střídáme běh s chůzí. Mára se mě snaží někdy ošidit a protahovat, ale nene, toto mám pod kontrolou. Předbíháme. Je úžasné, že od začátku běhu pořád někoho předbíháme. V průběhu padá tma, a tak se nám obzory zužují na kužely čelovek. Stoupáme, střídají se zatáčky a už kňourám, prosím o trochu terénu, je to nekonečné. Stále jsme všichni v týmu v dobré náladě. Vím, že sem tam povídám, odpovídám, ale co? Nepamatuji si.
A je to tady! Konečně jsme se dostali k finálnímu stoupání v terénu. Cca 400 m, které nás mají zavést na vrchol a druhou stranou jsme měli seběhnout do cíle kousíček pod vrchol. Od Toma dostáváme info, že se jde přímo po cestě, po které kráčíme až do cíle, vrchol se už uzavřel, vítr se totiž stále stupňoval a sílil. Večer už na vršku funělo tak, že i chlapi jako hory tam měli problémy s vertikální pozicí. Človíčka u nájezdu do terénu se ještě ptám, ale se sklopenou hlavou a se znějícím NE v uších pokračuji tedy po asfaltu dál. To se už odmlčuji a musím se s tím trochu srovnat, abych se pak rozběhla a do finiše doběhla s kluky po boku a rozzářená jako ta moje čelovka. Na prvním místě v ženách!
Po takovém závodě se usnout prostě nedá
Rozhodnutí organizátorů chápu a akceptuji. Bezpečnost je na prvním místě a stačilo, že na kole se staly 2 karamboly. Teď už jen sednout, dát si polívečku, čajíka. Marek Toma veze do Liberce na bus, někdo v pondělí musí pracovat a já poslušně čekám a s dobíhajícími závodníky si sdělujeme první dojmy. Pak už se jen naložím do auta a alou za Beskydskou partou Petr Míl a spol. Sprcha, pivo a vodorovná pozice volá. Ale co to? Nejde to. Nemůžu usnout. Z neoprenu jsem dodřená, celé tělo ještě pracuje, hicuje a tak se jen převaluji a sem tam zavřu oko.
V pondělí mě čeká taková celodopolední snídaně, mezitím vyhlášení, focení a krásný slunečný den. No, není to nádhera? Česko mě doma přivítalo opravdu velkolepě.
Fotky: K. Skupieňová a Winterman Czech Extreme Triathlon
Nedá se nic dělat, běžec občas potřebuje oporu. Potřebuje směr, kterým se vydat, pomocnou ruku, když je na pochybách. Potřebuje prostě a jednoduše běžecké desatero, které se mu vepíše do duše, a které mu pomůže překonat chvíle nejtěžší.
1. Neošidíš
Drž se svého cíle a dojdeš tam, kam jsi chtěl. Jakmile ale začneš šidit techniku, zkracovat tréninky, vynechávat protahování nebo rozcvičku, dláždíš si cestu ke zraněním.
2. Protahování nevynecháš
Abys druhý den po tréninku hravě schody sešel a z postele jako srnka vyskočil, rozcvičku před během a závěrečné protahování nevynecháš.
3. Intervaly nepomineš
Tempo stabilní udržovat můžeš, ale chceš-li si běh opravdu užít, výkony zlepšit a svých cílů dosáhnout, intervalové tréninky nepomineš.
4. Nepřestaneš, přidáš
Ať už je cíl jakkoliv daleko, ať už jsi měl k obědu kolik chceš knedlíků, ať tě bolí nožičky sebevíc, když nemůžeš, tak nepřestaneš. Prostě jenom trochu přidáš a dokončíš trénink tak, jak sis naplánoval.
5. Start nepřepálíš
Na závodech nevyběhneš jako chrt z boxu proto, abys předběhl všechny ostatní a na třetím kilometr zhynul bídnou smrtí. Vystartuješ jen o málo rychleji než jsi zvyklý z tréninku a podle kondice a situace na trati budeš moci přidat.
6. Posilovat budeš
Své kotníky, kolena, paže a střed těla pravidelně posilovat budeš, abys tělo připravil na četné nástrahy terénní, zejména pak výmoly, bahno, sníh, asfalt, beton a schody.
7. Zranění nerozběháš
Existují zranění, která se nedají rozběhat. Nejčastěji mezi ně patří tyto: natažený sval na lýtku, natažený sval na stehně, bolest v přední část kolene nebo po stranách, zánět šlachy Achillovy, zlomeniny a vyvrtnutí. Pozoruješ-li příznaky těchto potíží, vyhledej zkušeného lékaře a po něm navštiv fyzioterapeuta. A slib, že zranění nerozběháš.
8. Odpočívat budeš
I Stvořitel odpočíval a dobře věděl proč. Také ty, jako běžec, pravidelně odpočívat budeš a tělo regenerovat necháš. Aktivní odpočinek není na škodu, ale ty do programu sem tam zařadíš i drobné poflakování a lenošení.
9. Výbavu nepodceníš
Běžecké boty střídat budeš, abys předešel zraněním z opakovaného pohybu, do bahna nebudeš běhat v sálovkách, aby sis nohu nezlomil a v zimě teplé prádlo oblékneš a čelovkou si posvítíš.
10. Běžeckou abecedu naučíš se
Funkční posilování svalů dolních končetin je jedna z mála věcí, která tvůj trénink dokáže posunout dál. Proto se nazpaměť naučíš běžeckou abecedu a budeš ji pravidelně cvičit.
11. Nasdílet nezapomeneš
A pro radost z běhání a pro motivaci ostatních běžců své výkony na správných místech sdílet nezapomeneš. Zejména pak ve skupině Běhám s Best4Run se chlubit budeš (toto přikázání je nepovinné a je platné především pro majitele sporttesterů a uživatele různých chytrých aplikací).
Jako první běžecká speciálka v Čechách jsme měli možnost testovat revoluční novinku od Inov-8 Terraultra G 260 a Mudclaw G 260. Bota neuvěřitelně drží a chová se jako profík!
O tom, že Inov-8 přinese na trh nové boty s grafénem se mluví už od začátku roku. Superlativy se hemžila nejen kampaň, ale i slova těch, kdo už v zahraničí dostaly nové boty do rukou. Jako první běžecká speciálka u nás jsme je otestovali i my. A to pořádně - na Valachymanu, na tréninku na autokrosové trati, na našem Runspiration, na výběhu Mattoni Free Run Přerov a na Hostýnské osmě. Byl to nabitý týden, ale díky tomu můžeme říct, že máme nové boty opravdu dobře otestované. Jak to dopadlo?
Jedovatě zelená série
Zelená je barva, která odlišuje G-Series od ostatních barev v kolekci. Typicky "inovejťácká" barva zelená jako užovka, signalizuje výjimečnost této boty - není to žádná frajerka do města, ale spolehlivá bota do jakkoliv náročného terénu. Grafén se sice v příštím roce objeví i v jiných modelech (do vínku jej dostane třeba celý koncept Roclite, ale jedovatě zelená barva signalizuje všechny přednosti G-Series. A těmi je odolnost, lehkost, pružnost a neuvěřitelná přilnavost.
Při laboratorních testech nové modely testovali na spoustu věcí, mimo jiné i na to, jak se chovají v tahu. Díky grafénu se může podrážka nové série natáhnout na 70 cm (což bylo mimochodem maximum testovacího přístroje) a vrátí se zase zpět do své původní podoby. Jiné boty vydrží maximálně 30 centimetrů. Grafén je 200x pevnější než železo, ale přitom je lehoučký a pružný. Právě proto je jako předurčený pro příměs do podrážek běžeckých bot.
Grafén do terénu i do fitka
Do G-Series jsou aktuálně zařazeny 3 modely: Inov-8 Terraultra G 260 (50% trail, 50% silnice), Inov-8 Mudclaw G 260 (90% trail, 10% silnice) a F-Lite G 290 (indoor). Na trh zatím přišla jediná z nich, a to je univerzálka Terraultra G 260. Co umí jednotlivé modely?
Inov-8 Terraultra G 260
- nejširší bota v celé současné nabídce Inov-8
- nulový drop, 9 mm podešev
- vhodná do terénu i na silnici
- kevlarový svršek
- odolná proti proražení
Inov-8 Mudclaw G 260
- čistokrevná bota na orienťák nebo extrémní závody
- nejužší kopyto v nabídce značky
- nulový drop
- kevlarový svršek
- vysoké a široké špunty
Inov-8 F-Lite G 290
- bota na crossfit nebo fitness
- široký střih S4
- drop 4 mm
- výztuha X-Protec proti proražení
Testování: prošla na jedničku!
Tak a teď si pojďme říct, jak prošla naším testem. Aby to nebylo tak jednoduché, otestovali jsme ji během týdne na dvou náročných závodech, na dvou výbězích a navíc jsme ji pořádně probrali na Runspiration, což je série setkání se zajímavými lidmi, kterou u nás v Best4Run občas děláme. Testovali jsme především Inov-8 Terraultra G 260 (která je momentálně jediná na českém trhu), ale došlo i na testování Mudclaw G 260. Boty se ocitly na pevně udusané hlíně autokrosové trati, byly na terénním triatlonu, byly na výběhu po asfaltu a lesních cestách, byly na 70ti kilometrovém nočním horském trailu v dešti. Rádi bychom teď napsali, že jim některý z těch terénů neseděl, ale nebyla by to pravda. Inov-8 Terraultra G 260 tohle všechno v pohodě zvládá.
Terraultra G 260 je první inovejťácká bota na objemové běhání s nulovým dropem. Z toho jsme měli trochu respekt, protože to je přece jen trochu lahůdka. Navíc běžci, kterým sedí takhle široký střih kopyta, většinou nebývají žádní drobečci. Ukázalo se však, že ani ti, kdo ji poprvé obuli na Hostýnskou osmu (70 km terénem Hostýnský vrchů), neměli s nulovým dropem problém. Bota je na 9 milimetrové podrážce, takže tím dost vyrovnává absenci jakékoliv podpory pod patou. Měl by to být právě nulový drop, který z ní udělá botu pro pár fajnšmekrů. Ukázalo se však, že není nijak vražedný. Při běhu po pevnějším povrchu si někteří běžci stěžovali, že je mírně pálí plosky nohou, což je právě znak toho, že pro ně nula není zrovna nejlepší volba. Všem ostatním ale i takhle minimalistická bota sedla skvěle.
Kromě nulového dropu je tu ještě šířka, která je u Inov-8 výjimečná. Už třeba modely Parkclaw seděly i běžcům se širší nohou, Terraultra G 260 je však ještě o něco širší. Díky tomu je obrovsky pohodlná, a to i pro běžce, kteří mají široký nárt. Drobnější chodidla se v ní však trochu ztrácí a budou si muset počkat na modely, které budou technologicky odpovídat G-Series, ale poskytnou kombinaci užšího kopyta a univerzálnější podrážky.
Grafénová kolekce je uváděna sloganem World´s Toughest Grip. Pro neangličtináře něco jako Nejlepší přilnavost světa. A musíme říct, že tomuhle sloganu G-Series dostála se vším všudy. Skvěle držela na udusané hlíně, poradila si s kamením a šotolinou. Zvládla mokré větve a kameny na Hostýnské osmě, udržela se v pohodě na mokrém asfaltu. A právě nepřekonatelný grip bylo to, co si chválili všichni, kdo ji vyzkoušeli.
Resumé? Pohodlná bota nejen pro náročné běžce
G-series se při distribuci do Čech dost zdržela. Přestože už měla být dávno na trhu, máme tu jeden model a nekompletní velikostní řadu. A to je možná největší slabost téhle série. Inov-8 Terraultra G 260 jsme otestovali na několika závodech, různých površích, rozdílných nohách běžců.
Skvělá přilnavost v jakémkoliv terénu, pohodlí, ale zároveň skvělá vnímavost povrchu z ní dělá velmi zajímavou botu na dlouhé běhy. Jde o botu, která přináší opravdovou radost z běhání. Zaslouženě se kolem ní dělá takový humbuk.
Slabinou je možná až příliš široké kopyto, které vyžaduje zkušenost s podobným střihem, nesedí na užší chodidla a nehodí se na krátké technicky náročné závody, na kterých nedokáže dobře reagovat na terénní změny. Kulaté tkaničky nás tak docela nepřesvědčily a museli jsme je schovávat pod šněrování, aby se nerozvazovaly.
"Skvělá bota, po cca 3 týdnech naběháno 260km, včetně Hostýnské osmy (74km) na noze sedí jako druhá kůže, drží na všech površích, kromě opravdu hlubokého bahna :) (a to po pár metrech opouští podrážku)." Jan Vacula, Přerov
Bota je už od prvního vyzkoušení nesmírně pohodlná a po změknutí kevlaru ve svršku ještě o kousek více. Na asfaltu a tvrdším podkladu drží jako přibitá, na nepříliš blátivé lesní cestě se na ni člověk může taky spolehnout. Do bláta úplně není, ale na to má Inov-8 jiné modely. Stejně tak si člověk musí dávat hodně pozor na mokrém kamení, kde vyloženě klouže. Co se týče širokého kopyta, tak tam je skvělá volnost pohybu, kterou ocením především při delších trailových výbězích a rozhodně je to moje no. 1 pro ultra závody. Zároveň však šířka kopyta snižuje přesnost došlapu v techničtějších úsecích, takže určitě není na kratší, rychlé a technické závody. Opět na tuto oblast má Inov-8 jiné modely. Za mě obrovské plus je nulový drop, který je silně návykový. No a naopak trochu nešikovné je zpracování jazyka v kombinaci s kulatými tkaničkami, které prakticky znemožňuje botu obout rychle a bez upravování." Adam Viktorin, Vsetín
"Testoval jsem nové běžecké boty do terénu na závodu Hostýnská 8. Po vyzkoušení jsem se rozhodl pro velikost 43, tedy devítky. Závod měřil 72 km, převýšení bylo přes 3500 metrů. Povrch byly především lesní cesty, často kamenité, občas asfalt. Vzhledem k deštivému počasí, byly cesty i bahnité. Boty mi na první vyzkoušení sedly. Vyhovovala mi zejména široká přední část boty. Podrážka byla pružná a přitom dostatečně silná. Barva podrážka byla černá, tedy z nové řady grafen. Svršek boty byl pevný, pogumovaný. I přes několikahodinový déšť, jsem neměl v botě mokro. Samotná bota držela na téměř všech površích výborně! Smýkala se pouze na v hodně blátivých kopcích. Na kamenech, při běhu přes větve, při seběhu či výběhu po kamenité cestě, nebyl žádný problém. Pouze při delším běhu v blátivém terénu, se bahno držela na botě déle ale relativně rychle blato odpadlo z podrážky a nakonec i z bočních stran botů. I přes nulový drop jsem necítil žádný problém při více než desetihodinovém běhu, a to ani u achilovek. Byl jsem s botami velmi spokojený. Koupil bych si je, ale bohužel moje velikost už není k dispozici. Bob Komín, Zlín, www.bobkomin.run
Terraultra je široká a pohodlná. Má nulový drop, ale přesto je relativně dobře tlumená, takže se nemusíte bát ani extrémních vzdáleností v terénu. Svršek je prodyšný, ale díky kevlaru dostatečně pevný a pružný. Sečteno a podtrženo - tahle bota se v Inov-8 dost povedla.
Bohužel Inov-8 celosvětově nezvládlo nápor na novou sérii a bota je téměř vyprodaná ještě před tím, než vůbec přišla do obchodů. Dodávku dalších 300 párů pro celou republiku čekáme na konci listopadu, do té doby si budeme muset vystačit s tím, co máme na skladě. Další model - Mudclaw G 260 by se měl na našem trhu ukázat koncem října.
Poprvé si oficiálně představíme Inov-8 G-Series s grafénem v podrážce. Přijďte si poslechnout o tom, co je na nich skvělé, vyzkoušet si ji a popovídat si s lidmi, kteří stáli u vývoje.
Do Best4Run Přerov dorazila první bota z kolekce G-Series od Inov-8. Podrážka vybavená grafénem je velmi lehká a pružná, zároveň ale odolná natolik, aby zvládla téměř všechno. Skvělý grip zajišťuje stabilitu i na povrchu, který byste jinak sjížděli nejspíš po zadku.
Runspiration 3: Představení nové kolekce G-Series bude mít tentokrát v režii Martin Marek z Inov-8 Czech & Slovakia, sekundovat mu bude Martin Francis z centrály Inov-8 UK.
Kdy: úterý 7. srpna od 18:00
Kde: prodejna Best4Run, Tovární 4, Přerov
Vstupné: zdarma
Co se bude dít?
Martin a Martin představí novou kolekci, která znamená velký skok v technologii běžeckých bot. K tomu bude něco malého na zub, dostanete od nás 20% slevu na nový model Inov-8 Terraultra G 260 a budete si je moci vyzkoušet přímo u prodejny.
O čem se bude mluvit?
Grafen v podrážce dává botě pružnost a flexibilitu - můžete jí kroutit, mačkat, tahat a vráti se do původní podoby. Dává jí také skvělý grip, který oceníte při sebězích na hladkém povrchu. Kevlarový svršek jí pro změnu dal vysokou odolnost.
V kolekci najdete
Inov-8 Terraultra G 260: je opravdu hodně široká a ocení ji i běžci se širokými nárty. Má nulový drop - díky tomu je trochu nekompromisní a vhodná pro zkušenější běžce, kterým slibuje nekonečnou zábavu při běhu.
Inov-8 Mudclaw G 260: určená do pořádného bahna, ale ušitá pro změnu na úzkém kopytě.
Inov-8 F-Lite G 290: 4 mm drop do tréninkové boty.
Letos už za sebou máme pár silničních závodů a víme o botě, která jim jednoznačně dominuje. Nová lehoučká Asics Tartherzeal ubírá vteřinky tam, kde už technika víc nezmůže.
Letos už za sebou máme pár silničních závodů a víme o botě, která jim jednoznačně dominuje. Nová lehoučká Asics Tartherzeal ubírá vteřinky tam, kde už technika víc nezmůže.
Když jsme se na posledních závodech porozhlíželi po tom, v čem běhají vítězové, objevili jsme jednu botu, o které jsme toho do té doby moc nevěděli. Tenisky s krkolomným názvem Asics Tartherzeal 6 patří k nejlehčím modelům, jaké má tahle značka vůbec v nabídce a my jsme zatoužili, podívat se jí trochu víc na zoubek. V nové kolekci nám tak přišly i tyhle ultralehké žluté krasavice.
Pro koho jsou určeny
Tahle bota je tak trochu "bad boy" mezi silničkami. Je nekompromisní a hodí se proto už zkušenějším běžcům, kteří hledají něco, s čím by zazážili na silničních závodech. Nabíhat objemy se v ní rozhodně nedá. Na závodech vám však může pomoct získat pár vteřinek k dobru.
Co je na nich zajímavého
Začněme od začátku. Technické parametry této boty jsou následující:
- Drop: 10 mm
- Výška paty: 20 mm
- Výška špičky: 10 mm
- Došlap: Neutrální
- Váha: 170 gramů
A je to právě váha, která je velkou předností této boty. Díky 170 gramům je bota ve skvělé kondici na rychlostní tréninky nebo závody, ve kterých se chcete vidět na předních příčkách. V předchozím modelu s číslem 5 navíc Asics do boty přidal jejich unikátní technologii FlyteFoam, která z boty dělá relativně pohodlnou a kvalitně tlumenou raketu.
Svršek
Aby byla bota pěkně vzdušná, tvoří převážnou část svršku mesh neboli síťovina, která se osvědčila už v předchozích pěti modelech. Šestá řada Asics Tartherzeal 6 se vyznačuje minimalistickými výztuhami. Díky tomu, že jsou měkké a neelastické, mohou při prvním seznámení s botou trochu tlačit, ale po pár bězích se noze skvěle přizpůsobí. Oproti jiným závodkám od Asics u tohoto modelu najdete také osmou dírku, která pomáhá zafixovat patu v botě. Můžete si tak vybrat z několika způsobů, jak nohu v botě šněrovat. A to se počítá hlavně u běžců s nižšími nárty, kteří mohou mít problém s jiným svršky. Stejně jako ostatní modely od téhle značky je i Asics Tartherzeal 6 šitý na užší nohy, takže pokud máte širší nárty, budete se v botě dost trápit.
Střed boty
Jak už jsme říkali, dostal Asics Tartherzeal 6 do vínku FlyteFoam, která patří k našim nejoblibenějším inovacím od Asics. Lehká pěna nahradila předchozí technologii SpEva a vyznačuje se především příjemnou mírou tlumení a opravdu výrazným váhovým úbytkem. Výsledkem tak jsou boty s nízkou gramáží, které se ale postarají o to, aby vaše klouby netrpěly ani při delších závodech.
Podrážka
Určení na silniční závody odpovídá i podrážka. Minimalistický vzorek kombinovaný s plastovými výztuhami se postará o to, aby bota neklouzala, ale aby zároveň dokázal podepřít příčnou klenbu. Výhodou je, že uvnitř boty ani jedno z toho necítíte. Pro lepší přenos energie je ještě pod patou o něco víc tlumícícho prvku. A tady opět úřadovala FlyteFoam, která pomáhá energii nepolykat, ale naopak přenášet do odrazu.
Co se nám na nich líbí
No, tak to je jednoduché. Líbí se nám to, že se s nimi vyhrávají závody. Je to bota, která chce běhat rychle a agresivně. Na první dojem je bota trochu tvrdá, ale po rozběhání se noze skvěle přizpůsobí a dokáže vás na závodech skvěle podpořit. Vedle Asics GEL Trainer je to další model, který s radostí obujeme na pětky, desítky a půlmaratony. A to je taky maximální vzdálenost, na které je ještě rozumné vzít si tuhle botu. Díky minimalistické konstrukci je stavěná na rychlé, výbušné a krátké běhy. V nich dokáže dominovat, a pokud hledáte způsob, jak trochu zrychlit, rozhodně ji vyzkoušejte. Běhat v ní bude opravdu zábava.
Tři běžkyně, tři různé přístupy, tři příběhy. Přijďte si k nám před Vánocemi popovídat o tom, jak se běhá našim nejlepším běžkyním, jak se připravují a co je čeká.
Tři běžkyně, tři různé přístupy, tři příběhy. Přijďte si k nám před Vánocemi popovídat o tom, jak se běhá našim nejlepším běžkyním, jak se připravují a co je čeká. K tomu všemu si můžete dát punč a zkusit vyhrát nějaký příjemný dárek v naší běžecké tombole. Prostě taková malá předvánoční besídka u nás v Best4Run - 7. 12. v 18:00
Když jsme přemýšleli o tom, kdy a jak udělat další díl Runspiration, říkali jsme si, že by bylo super potkat se ještě před Vánocemi. Dát si společně punč a popovídat si o tom, jak jsme se letos měli. A že to pro nás byl zajímavý rok.
Mimo jiné se k nám letos přidali naši běžci. Patří mezi ně Petra Kamínková, Anička Brychtová, Vendula Horčičková, Adéla Balůsková, Katka Müllerová, Pavel Červenka nebo Vašek Vandrovec. Celý rok jsme sledovali, jak se jim daří, jak se připravují na náročné závody a co všechno prožívají. A řekli jsme si, že by bylo super se o to podělit s vámi. Kdo dorazí? No přece naše ženy v poklusu:
Petra Kamínková
Petra Kamínková se k nám přidala teprve nedávno. Patří k nejlepším českým vytrvalkyním, má za sebou desítky titulů a poslední dobou jí to běhá snad čím dál lépe. A ještě k tomu patří snad k nejskromnějším běžcům, které známe. Na Runspiration se můžete těšit na povídání o tom, jak se jí doma na Svatém Kopečku trénuje, jak se připravuje na závody a co dělá, když neběhá.
Vendula Horčičková
Juniorská mistryně světa ve štafetách a česká reprezentatka v orientačním běhu. Běhá za Tj Slovan Luhačovice a za švédský klub Södertälje - Nykvarn Orientering. U nás testuje hlavně boty do hlubokého bahna a složitého terénu. Letos se jí nejvíc dařilo na MS v Estonsku, kde zaběhla v TOP TEN na krátké trati, a na MČR, kde skončila první na krátké i klasické trati. Na Runspiration s sebou vezme pár orienťáckých map a popovídá nám, jak se na závody připravovala.
Adéla Balůsková
Kdo chodí na naše běžecké tréninky, Adélu určitě zná. Atletka, fyzioterapeutka a trenérka, která se věnuje nejen dospělým, ale i dětem. Má za sebou řadu atletických úspěchů v barvách SK Přerov. Také ona nám přijde povyprávět, jak se jí letos dařilo a možná se s námi podělí i o pár tréninkových a fyzio triků, které nám mohou pomoci posunout běhání zase o kus dál.
Naši malou běžeckou besídku startujeme v 18:00 ve čtvrtek 7. 12. Budeme si povídat s našimi hosty a budeme rádi, když se také zapojíte do diskuze. Kromě toho bude připraveno něco na zub, a také běžecká tombola s dárečky pro vás.
Chcete se zaregistrovat a zajistit si místo na akci? Stačí napsat mail na novinky@best4run.cz s předmětem Runspiration. Budeme se těšit!
1 hora a 1 den. 24 hodin a 1 okruh = 11,4km, 764 m převýšení. O čem je řeč? Legendární závod LH 24 - zimní extrémní závod, který posílá závodníky na Lysou Horu a prověřuje jejich výdrž. Vyhrává ten, kdo ji pokoří nejvíckrát. Jak si závod letos užila
1 hora a 1 den. 24 hodin a 1 okruh = 11,4km, 764 m převýšení. O čem je řeč? Legendární závod LH 24 - zimní extrémní závod, který posílá závodníky na Lysou Horu a prověřuje jejich výdrž. Vyhrává ten, kdo ji pokoří nejvíckrát. Jak si závod letos užila Kristýna Skupieňová? Přečtěte si originální report.
Pokud chcete, prožijete na tomhle závodě každou minutu, každou sekundu, pohltí vás to. A přesně to jsem chtěla…vypnout, zmizet na 1 den v okruhu přítomných událostí a neřešit nic jen chodit, běžet. Letos poprvé, při mé 5. účasti, mě překvapilo úplně něco jiného než počasí, chvilkové nevolnosti, křečové nohy, stávka hlavy nebo počasí. Na to jsem byla připravená z předchozích ročníků, zažila jsem si na těch okruzích, kde, co. Letos to ale bylo jiné. Vlastní tělo mě nepustilo dál než do 6. okruhu a po 13 hodinách jsem se Lysé hoře poklonila.
Na trase jsme všichni od začátku lítali okruhy v parádních časech. Krize prvních dvou kol jsem přečkala a začalo mě to bavit, jen vazy kolem levého kolene to bavit zrovna asi přestalo. Nedokázala jsem konkurovat skvělým holkám, a pak už jsem si nedokázala představit ani to kroužení už jen tak na počet kol. Mezi 5. a 6. kolem pauza, sprcha, jídlo a vyrazila jsem. Cestou nahoru jsem se namlsala, dolů jsem polykala jen hořkost bolest.
I tak to pro mě byl zážitek. Zase trochu jiný, další lekce. Byl to opravdu rychlý závod a těší mě, že ta síla a rychlost ve mně je a je na čem stavět. A ano, ve skrytu duše jsem si myslela na osobní rekordík v počtu kol. Když jsem každý ročník navyšovala, tak proč by to mělo být letos jinak, že? Rekordík padl, ale z druhé strany. Méně kol jsem neurazila ani na svém prvním závodě.
Co jsem se ale na letošní LH 24 naučila? Ne vždy se hodí jít za hranu bolesti, věřte mi, zkusila jsem to. Snad někdy těch vysněných 10 kol padne, zatím mám rekord 9,5. Nebo že by štafeta? Kdo ví.
Naučte se konečně správně dýchat při běhu, ale i při ostatních činnostech. Jak správně dýchat, kdy dýchat při běhu nosem a proč vás někdy píchá v boku se dočtete v magazínu Best4Run.
Schválně se teď na vteřinku zastavte a uvědomte si, jak v tuhle chvíli dýcháte. Dýcháte zhluboka a vědomě nebo spíš jenom tak mělce "přidechujete"? Skoro se vsadím, že B je správně. Přestože je dech nejpřirozenější lidská činnost, nad kterou většinou není potřeba nijak uvažovat, často ji dost zanedbáváme. Zkuste se teď pěkně narovnat, nadechnout se zhluboka nosem, až se vám nafoukne břicho (a nezvednou se vám při tom ramena), a pak pomalu vydechněte nosem nebo ústy. Cítíte to? Tělo hned ožije. Stejně je to při práci nebo běhu. Jak na to?
Správné dýchání není žádná věda, ale vyžaduje trochu cviku a uvědomění si vlastního těla. Uvidíte, že jakmile se naučíte dýchat vědomě, oceníte to nejen při práci, u televize nebo doma, ale také při běhání nebo třeba v bazénu, kde je vědomé dýchání opravdu zásadní.
Zkusme si malé cvičení:
- postavte se rovně na obě nohy a zhluboka se nadechněte nosem,
- položte si ruku na břicho a vnímejte, jak se vám zvedá spolu s nádechem,
- vydechněte co možná nejvíce vzduchu dlouhým výdechem, až vám přicho zase klesne.
Správné dýchání totiž vyžaduje, abyste vzduch neposílali jenom do plic a klíčních kostí, ale abyste dýchali právě do břicha. Dostanete tak do těla maximum kyslíku. Při nádechu by se vám tedy neměl rozšiřovat hrudník a zvedat ramena. Jestli se vám u toho ještě zatahuje břicho a střed těla, je to úplně špatně.
Schválně si podobné cvičení zkuste i v bazénu, když plavete prsa. Nadechněte se do břicha a vydechněte tak, aby vám břicho zase splasklo. Do těla se díky tomu dostane více kyslíku a bude se vám plavat mnohem lépe. Je to o cviku.
Jak dýchat při běhu? Zhluboka a nosem
A teď konečně k dýchání při běhu. Pokud jste ještě nezkoušeli dýchat při běhu nosem, je čas si to vyzkoušet. Přestože by se mohlo zdát, že je to nemožné, rozhodně vám to pomůže dýchat vědomě. V zimě navíc nebudou hlasivky vystaveny proudu ledového vzduchu. Zásadním kamenem úrazu je vždy rychlost běhu. Pokud se rozhodnete, že budete dýchat nosem a nahodíte tempo, na jaké jste zvyklí, nejspíš se vám stane, že po 200 metrech zrudnete jako rajče a máte po dýchání.
Na začátek proto platí, že je potřeba přizpůsobit běh dýchání a ne naopak. Prostě a jednoduše běžte tak rychle, jak vám dýchání dovolí. A pokud vaše tempo bude připomínat spíš chůzi, nic se neděje, trénujete dýchání, ne rychlost. Uvidíte, že po pár týdnech tréninku vám dýchání nosem dovolí vrátit se na tempo, na jaké jste zvyklí.
Technika dýchání nosem je jednoduchá a jasná. Hluboký nádech nosem do břicha, hluboký výdech ústy. Stejně jako ve cvičení na začátku by se vám i při běhu mělo mírně zvedat břicho ve chvíli, kdy jste nadechnutí. Poměr kroku a dýchání tu není až tak důležitý. Jestli jste schopni u toho ještě počítat, kolik uděláte kroků při nádechu a při výdechu, pak doporučujeme pro začátek poměr 2 kroky na nádech, 2 kroky na výdech. Pokud u toho počítat nestíháte, nic se neděje.
Píchání v boku při běhu vyřešíte dýcháním
Jestli se potýkáte s pícháním v boku, pak za to nejčastěji může právě nedostatek kyslíku v těle. V takovém příapdě máte dvě možnosti. Buď začít dýchat zhluboka a pravidelně při nezměněném tempu (a využít nádech nosem) nebo prostě zpomalit na minimum, pořádně to prodýchat a znovu se rozběhnout. V obou případech platí, že se bez pravidelného a vědomého dýchání prostě neobejdete.
A proč vás vůbec v boku píchá? Je to jednoduché. Díky mělkému dýchání se kyslík dostává především do horní části plic, do ramen a ke klíčním kostem. Svaly se nedostatečně okysličují a vysílají signál mozku - už nemůžeme. Jen si vyzkoušejte se pořádně a zhluboka nadechnout, uvidíte, že bolest přejde. Pokud ne, stojí za tím možná o něco hlubší problém, a tím je oslabení svalů středu těla. Orgány, které jsou uloženy ve spodní polovině trupu se s každým došlapem a odrazem "natřásají" a dosedají na vaziva a svaly, které se tím napínají. Tady pak pomůže posilování středu těla.
Jak se rozběhnout?
Správné dýchání vyžaduje také správnou techniku běhu. Pokud hned od začátku vypálíte tryskem, tělo nestihne hladce přejít z klidové fáze do tréninkové, plíce budou mít nedostatek kyslík a ve svalech se začne mnohem rychleji tvořit laktát. Pokud tedy nejste profíci nebo opravdu zkušení běžci, kteří mají přehled o své laktátové křivce a dalších faktorech, začínejte vždy volnějším rozklusem a také jím končete běh. Pomůžete tak tělu lépe vstřebávat laktát a do těla se bude lépe distribuovat kyslík, který jste si tak pracně nadýchali.
Kam dál?
- Poslechněte si podcast o chi-runningu (běhání bez úsilí) s certifikovaným trenérem Pepou Švermou
- Přečtěte si článek o posilování středu těla od Anny Brychtové
Saucony přichází s další edicí modelu Freedom ISO. A my jsme se zamilovali. Pohodlná objemová bota, která s vámi vydrží dlouhé běhy, ale zároveň vás přinutí sebou trochu mrsknout.
SAUCONY. FREEDOM. ISO. Tři jednoduchá slova a na první pohled taky vcelku jednoduché boty. Nenápadný a elegantní svršek v barvách denimu, minimalistická podrážka, nic okázalého. Kdo je ale měl na nohách, zjistil, že jsou jedinečné. Co je na nich tak zajímavého?
Než se pustíme do větších citových výlevů, je potřeba udělat malou předehru a podívat se na technologie. Saucony jsou americkou značkou, která se nebojí jít tak trochu proti zdi a jejich boty prostě vypadají jinak. A Freedom ISO v tom hrají prim.
První Saucony tlumené pouze Everun
První bota, kterou Saucony kompletně odtlumily technologií Everun. Polyuretanová pěna, kterou vyrábí v německém BASF, se dřív mihla v mezipodešvích. Říkali jsme si proto, kdy už to konečně Saucony prolomí a odtlumí jí celou botu. Heureka, Freedom ISO jsou na světě. Everun má hned několik předností, které nelze přehlédnout. Pěna je velmi odolná proti opotřební, a dokonce i proti mrazu, je lehká, dobře tlumí. Navíc skvěle vrací energii z došlapu. Její neposednost poznáte hned na první obutí. Drop téhle boty je pouhé 4mm a pod patou ji tlumí 19 mm Everun materiálu. Ačkoliv to není mnoho, s trochou techniky v ní zvládnete dlouhé a dynamické běhy.
Podrážka CrystalRubber je spojením dvou směsí. Nejen, že vypadá velmi netradičně, ale taky skvěle drží. Na asfaltu, betoně, na kočičích hlavách i na pevných lesních a polních cestách.
Svršek, o kterém nevíte
Svršek je jako měkkoučká ponožka. Lehký materiál ISOFIT je důmyslně střižený tak, aby nohu hezky obepnul, výztuhy, které drží tkaničky umí k noze skvěle přilnout. A uvnitř se schovává taky jazyk spojený s podrážkou. Pro nárty nebíčko - noha je hezky fixovaná, ale svršek není na nártu vůbec cítit. Sto bodů od nás mají Saucony Freedom ISO taky za tkaničky. Prostě se nerozvazují.
Pro běžce s mírně marnivým srdíčkem. je tahle bota vyslyšením jejich přání. Je totiž prudce elegantní. Šedý denim v dámské, tmavě modrý zase v pánské variantě. Minimalistická, ani trochu růžová, ani trochu křiklavá krásná bota.
Tak a teď už ty citové výlevy. Tahle bota je SKVĚLÁ! Je totiž nečím mezi tlumenou objemovkou a tempovou botou. Když ji poprvé obujete, máte pocit, jakobyste měli pod nohama pevnou paměťovou pěnu. Bota je neposedná, při běhu vás nutí zrychlovat a pořádně si běh užívat. Jakmile ji máte na noze, pochopíte, co znamená návratnost energie.
V prodejně se teď malinko bavíme tím, že ji dáváme lidem vyzkoušet. Jen tak mezi řečí. Sledujeme pak, jak jim sedí. Většina bežců a běžkyň, kteří ji obují, jsou z ní paf. Lehká, měkká, pohodlná a při tom velmi dynamická. Úsměv jim většinou tuhne na tvářích, když se pak zeptají na cenu. Ta se šplhá téměř k pěti tisícům a je taky největší slabinou této boty. Bohužel prémiové technologie se podepisují na prémiové ceně.
Něco už v nich odběháno máme, ale abychom je otestovali pořádně, svěřili jsme je našim běžkyním. První z nich je Katka Müllerová, která začínala před pár lety jako hobík, vloni vyhrála seriál Winter Run na 4 kilometry a dnes běhá maratony. Druhá je Kristýna Skupieňová, která závodí v extrémních triatlonech a letos se chystá na Patagonman Extreme Race.
Katka Müllerová (katerunlife)
Ze začátku jsem byla trochu skeptická, protože při prvním obutí bot jsem cítila, že mi chodidlo tvaruje jinak, než jsem byla zvyklá v předchozích Saucony Triumph ISO, i šířka špičky bot je znatelně užší, než u Triumphů.
První výběh nebyl dvakrat příjemný, odnesl to malíček. Ale to díky tomu, že boty nebyly "roztažené" a já se do nich hned cpala v kompreskách. Po několika kilometrech se noze přizpůsobily. Momentálně v nich mám naběháno už okolo 130km a opět spokojenost - závod na 10km, i půlmaraton zvládly na jedničku, nic netlačí, tak akorát tlumené a hlavně velké plus dávám tkaničkám!! Konečně jedny z mála, které se mi nerozvazují! A další mega plus dávám za jazyk bot! Je perfektně řešený a tvarovaný.V květnu je beru na maraton, tak snad obstojí i tam:)
Kristýna Skupieňová
Na silnici se podrážka krásně odvaluje a bota vás nutí běžet. Díky odpružení zvládnete dlouhé objemy a nohy tuto nálož ani nepocítí. Komfort zaručen.Zkoušela jsem v nich i tempové úseky a dynamika běhu byla botou podpořena a cítila jsem se velice dobře.
Tkaničky, když jednou zavážete, tak drží a nezbrzdí vás opětovné zavazování. Někdy bývá problém s vrtícím se jazykem v botě, tady rozhodně ne. Je přichycen k svršku a drží/nezavazí. Svršek je prodyšný a i když je jen z tkaniny a nyní jsou stále chladné dny, bota teplo vytvořené nohou drží a pokud se někde nezapovídáte, zima na nohy vám nebude.
Silniční botky to mají se mnou těžké musí zvládnout i terén.
Pro koho jsou Saucony Freedom Iso určeny?
Nejvíc si ji užijí lehčí běžci a bežkyně, kteří už mají něco odběháno a nejsou úplní začátečníci. Ideální je pro ty, kdo už mají za sebou pár závodů a teď by potřebovali objemovku, která by jim pomohla zvýšit tempo a vylepšit si pár osobáků. Díky této všestranosti se hodí na všechny typy závodů od pětky po maraton, snese i mírný a pevný terén.