Běžecký magazín, Strana 6

Jste noční sovy? To je dobře. Možná ulovíte ty nejlepší kousky. Příští týden jsme měli slavit 5. narozeniny, chtěli jsme udělat narozeninový NightShopping, dát si s vámi skleničku, popovídat si a potkat se. Jak asi víte, není to teď zrovna dost dobře možné. Proto jsme si říkali, že uděláme NightShopping alespoň online. Jeho velkou výhodou je to, že je i pro ty z vás, kteří bydlí tak trochu na druhé straně republiky a na klasický NightShopping se k nám prostě nedostanou. 

Jak to funguje? 

• od půlnoci 28. března do půlnoci 29. března 2020
• slevy jsou uvedeny přímo u cen produktů a počítají se z MOC
• doprava nad 500 Kč PPL je zdarma
• všechny produkty máme skladem a odesíláme je v pondělí
• zboží se nedá rezervovat předem

Budeme se snažit být tu pro vás na mailu i na telefonu a rádi vám poradíme, jak vybrat nové boty, oblečení nebo vybavení. 

Tahle doba pro nás není jednoduchá a víme, že taková není pro nikoho. Přesto věříme, že to spolu zvládneme a že brzy bude lépe.

Extrémní zimní závod LH24 má naprosto jednoduchý princip. Vyhrává ten, kdo se nahoru vyšplhá nejvíckrát. Ty jednodušší věci opravdu umí být nejkrásnější. Cestou vás totiž čeká sníh, led, bahno, vyčerpání, psychická únava a fyzicky si sáhnete na dno. Loňský vítěz Radek Chrobák to otočil 14x. Velcí borci to zvládnou 10x. Normální lidi 5-7x. Ať už jste si letos dali jakýkoliv cíl, o něco se blíž se k němu dostanete s dobrou výbavou. Kristýna Skupieňová, která je českou extrémní ironmankou, vítězkou zimního ironmana, pátá na Patagonmanu, na start LH24 nastoupila už 6x, jejím osobákem je 9,5 kol. Její tipy na výbavu vám tady teď servírujeme. 

Povinná výbava

Tady není moc o čem mluvit. Do povinné výbavy patří 2 čelovky, boty s hřeby nebo nesmeky,  náhradní mikina, alu fólie, nákrčník, nabitý telefon a sáček na odpadky. V minulých letech jsem vsázela na nesmeky, ale letos poběžím v nových Inov-8 Arctic Talon 275 s hřeby. S nesmeky máte totiž víc práce než užiku. Nemluvě o tom, že když se roztrhnou, máte po závodě. Arcticy jsou proti tomu bezpečné a pohodlné, takže letos se svěřuji jim. 

Čelovky je lepší mít na baterky, protože když se vám v chladu vybije, prostě vyměníte monočlánky a běžíte dál. Nabíjecí čelovku vezměte jenom v případě, že máte druhý akumulátor nebo powerbanku. Já si do běžecké vesty dávám  Petzl Actik Core a jako dvojku čelovku Petzl Bindi. Tenhle minicvrček je úplná pecka, nic neváží, dá se snadno připnout třeba jako blikačka na batoh a na své rozměry svítí excelentně. 

Co na sebe

Základ je funkční prádlo, bez toho na tenhle závod vůbec nechoďte. Já volím podvlékací tílko, které rychle odvádí pot od těla a zároveň je prakticky hned suché, když si někde v teple svléknete bundu. Na něj dávám merino s dlouhým rukávem, které ale nemusí být moc silné, pokud opravdu nejste velcí zmrzlíci. Věřte mi, cestou nahoru se zahřejete. Kdyby byly extrémní mrazy, přidala bych ještě jednu vrstvu, ale vypadá to, že letos k tomu bude stačit neprofuková větrovka. Ideálně třeba Inov-8 Stormshell, která je prodyšná, ale zároveň nepromokavá. Na Lysé můžou úplně klidně padat trakaře a běžet druhou půlku závodu v promočeném oblečení, vás tak akorát naštve. 

Na nohy doporučuji ponožky s merinem. Za mě teda ideálně kompresní podkolenky s merinem, protože jednak hřejí a jednak se postarají o lepší prokrvení svalů a rychlejší regeneraci. Na ně pak zateplené běžecké legíny s neprofukem. Jak říkám, nahoře slunce zase tak často nesvítí. 

Na záda

Na závod se vybavte dobrou běžeckou vestou. Stačit bude 3-5 litrů, aspoň vám objem batohu zabrání tahat s sebou zbytečnosti. Já mám nejradši vestičky od Salomon, ale objevuji i vesty od Montane. Ideální je vesta, která má hydrovak s hadičkou, připravte se ale na to, že vám bude cestou přimrzat. Tedy pokud bude na LH24 počasí jako obvykle. Existují však i vestičky se zateplenými hadičkami nebo s termofólií, která kryje camelback. Pokud s sebou berete hůlky, vestičky mají poutka, na která je snadno připnete. 

Výživa

Jestli můžu něco doporučit, nebrala bych na takhle dlouhý závod jen gely a tekutou výživu. Přece jen budete po několika hodinách potřebovat něco zakousnout, žaludek může stávkovat a gely do něj nemusíte dostat. Za mě bude ideální hořká čokoláda, sušené fíky, meruňky nebo švestky nebo taky dobré proteinové tyčinky. Možná  budete potřebovat také trochu soli, takže buď solné tablety nebo třeba oříšky. Jestli berete energetický drink, zkuste třeba Edgara, který cukry umí uvolňovat postupně. Nezapomínám ani na hořčík v podobě drinku nebo prášku. Jenom pozor, uvolňuje svaly, takže se jím neládujte předem. 

V zimě je trochu obtížné pohlídat si pitný režim. Kromě toho, že sebou budete mít softflask nebo camelback, využijte každé příležitosti, kdy si budete moci dole v občerstvení dát čaj nebo vodu. Ideálně také poproste někoho, kdo vám bude dělat support, aby vám právě tohle pohlídal. 

Co nechat v zázemí? Jídlo, kvalitní, výživné, dobře stravitelné. Něco, co do sebe dostanete i po 5 kolech nahoru a dolů. A k tomu termosku s čajem slazeným medem. Při ultra sice nikdy nevíte, jestli budete mít vůbec chuť na jídlo, ale pokud náhodou ano, udělá vám právě tohle radost. Občas pomůže i obyčejná kofola. 

Vychytávky

Na co nedám dopustit já, jsou běžecké návleky na boty. Ve chvíli, kdy se rozhodnete někoho předběhnout mimo vyšlapané cesty, nenapadá vám sníh do bot. Inov-8 má skvělou vychytávku v podobě háčků, které se zachytávají do kapsiček na boční straně řady Inov-8 bot. Pokud je tam máte, máte vyhráno, nemusíte se trápit se šňurkou pod botou. Vyzkoušet můžete také nepromokavé ponožky, ale doporučuji vyzkoušet, jak vám na celodenní námahu budou sedět. 24 hodin je docela záhul pro celé tělo. 

V zázemí si také nechávám náplasti bez polštářků, sudocrem na případné odřeniny a otlaky, a pokud možno i pár vrstev navíc. S sebou je netahám, ale občas jsou fakt k nezaplacení. U ultra závodů platí, že to, co jste si s sebou nevzali vám může závod ukončit. 

Většinou s sebou mám také pružné obinadlo. I když se možná celý rok cítíte jako junáci, 8 kol nahoru a dolů vám může pěkně rozcvičit pohybový aparát. Nechoďte přes bolest a nemyslete si, že to vydržíte, zbytečně byste si zadělávali na další a delší zranění. 

Tak. A to je snad všechno. Já jsem si letos závod naplánovala ve štafetě s tátou, takže nás tam nejspíš uvidíte. Buďte tam včas, nepřepalte to do kopce a hlavně - užijte si to. Těším se na vás. 

Připravila: Kristýna Skupieňová

Česká ironmanka, která si užívá závody typu Skyrace nebo extrémní Ironman. Na Wintermanu byla loni první mezi ženami a výživný report si můžete přečíst tady. V roce 2018 se také postavila na start Patagonmana a byl to závod, na který se nezapomíná. Skončila pátá. Extrémní závody jsou prostě její parketa. 

 

Další tipy na výbavu ve videu oficiálního českého distributora značky Inov-8:

doporučení na produkty:

• boty Inov-8 (Trailfly Ultra G 280, Trailfly Ultra G 300 Max)
• vesty Inov-8
• lahve a kelímky Inov-8
• oblečení Craft (Nanoweight, Active Extreme), Inov-8 (Stormshell)
• hole Leki
• výživa Enervit
• čelovky Silva (Trail Run Free)

 

Vendula Horčičková je tu s novým tipem na trailové běhy. Tentokrát valašský Olymp, Pustevny a Radhošť. Nepovezeme se lanovkou, ale pěkně si to celé vyběhneme lesem. Těšíte se?

Další trailový tip nás zavede do CHKO Beskydy, konkrétně si vyběhneme ze severní strany na Radhošť. Já jsem tento výběh absolvovala poslední listopadový den a odměnou mi byl první sníh. Miluji to křupání pod nohama.

Základní trasa: 16,3 km | převýšení 618 m | Mapa ZDE

Kratší varianta: 11,8 km | převýšení 587 m | Mapa ZDE

Trasa začíná na parkovišti Ráztoka. Jak už název napovídá, můžete do této části vesnice Trojanovice dojet bez problému autem (celodenní parkovací poplatek činí 80 Kč). Další možností je autobus na zastávku Trojanovice, rest. Ráztoka. A samozřejmě sem můžete dojet na kole nebo rovnou doběhnout. 

Trasu začínáte po asfaltové cestě směrem do údolí k lanovce. Na konci parkoviště začíná zelená značka, která bude další 4 km vaším společníkem. Značka i s asfaltovou cestou asi po 300 m zatáčí doprava. Vy následujte značku a opusťte davy lenochů pokračující rovně k lanovce. Po dalším kilometru zelená značka konečně opouští asfaltovou cestu a vy se spolu s ní dáváte doprava. Nyní stoupáte více než pozvolnou asfaltkou, která je hojně využívána na sjezdy koloběžkou.

3 kilometry běžíte drsně do kopce až se dostáváte na hřeben Radhoště. Hned před vámi se otvírají výhledy na údolí Rožnovské Bečvy.

Na hřebenu opouštíte zelenou značku a zatáčíte doprava po modré. Za jeden kilometr dobíháte k dřevěné kapličce sv. Cyrila a Metoděje. Můžete si prohlédnout prostý interiér, vylézt na zvonici (poplatek 5 Kč) nebo se jen zvenku pokochat výhledy na všechny strany.

Až se nabažíte výhledy, vydejte se zpět po radhošťském hřebeni po modré značce směrem na Pustevny. Cestou potkáte starou sjezdovku či známou sochu Radegasta, patrona Beskyd.

Po čtyřech kilometrech sbíháte kolem vyhlídkového altánu Cyrilka na Pustevny. Před vámi se otevírá pohled na typické dřevěné stavby architekta Jurkoviče. Po ničivém požáru jsou znovu zrekonstruovány ve své plné kráse.

Na Pustevnách se můžete občerstvit v mnoha restauracích, hospodách, kolibách a bistrech. Pěkný výhled je z nové prosklené restaurace u lanovky.

Pokud máte chuť utratit nějaké peníze, pokračujte dál rovně po červené značce na Valašku – novou dřevěnou stezku v korunách stromů s výhledem do širého kraje. Pokud dáte přednost pokračování ve výběhu, můžete si vybrat ze dvou cest zpět na ráztocké parkoviště. Jestli máte chuť trénovat prudké trailovéseběhy, vydejte se dolů po modré turistické značce (varianta 2). O co je trasa kratší, o to je počátek seběhu prudší a techničtější. Po jednom kilometru seběhnete na dno údolí a pak už pokračujte jen mírně z kopce po asflatové cestě, kolem lanovky až na startovací parkoviště.

Moje základní varianta výběhu je delší, ale s mírnějším seběhem – tak, jak to mám ráda já. Pokud to máte podobně, vraťte se kousek po modré zpět směrem k Radegastovi. Pár desítek metrů za poslední dřevěnicí na Pustevnách odbočuje lesní cesta doprava, značená je jako lyžařský okruh. Vydejte se po ní. Cesta bude nejdříve mírně stoupat a pak už pořád mírně klesat. Přeběhnete starou sjezdovku v půlce a pokračujete dál. Překřížíte i zelenou značku, po které jste vybíhali před chvíli nahoru a po pár zatáčkách se dostáváte zpět na aslaftovou cestu se zelenou značkou. Po ní už sbíháte poslední kilometr k parkovišti.

A je to - 16 km s velmi pěkným převýšením v nohách a krásnými výhledy v paměti. O tom trailové běhání je, nebo ne? 

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run. 

Nepromokavé ponožky? Není to nějaká blbost? Není. Jsou měkké, hřejivé a pohodlné, ale hlavně - opravdu nepromoknou. Otestovali jsme nepromokavé ponožky DexShell, takže co na ně říkáme?

Pro ty, kdo nemají na zimu nebo do deště boty s membránou, je běžecká zima docela krušným obdobím. I když zrovna není metr sněhu, můžete si být jistí, že vás čeká bahno, sníh, břečka nebo déšť a že to bude znamenat potopu ve vašich pěkně prodyšných běžeckých botách. Jak tohle vyřešit si lámeme hlavu už dlouho. Letos konečně přichází novinka v podobě nepromokavých ponožek. Jaké jsou? A jsou opravdu nepromokavé? 

Z čeho jsou nepromokavé ponožky? 

Představujeme vám tedy nové krásky od DexShell. Tyhle ponožky jsou poskládané ze tří vrstev. Přestože byste čekali, že budou pevné, neprodyšné a jak se říká u nás na Moravě "betelné", ve skutečnosti to jsou na omak měkké silnější ponožky, jaké byste obuli třeba na lyže nebo na běžky. 

Uvnitř se skrývá membrána porelle, kterou už od devadesátých let využívají lidé, kteří pracují v extrémních podmínkách po celém světě. Vnitřní vrstva je drirelease vlna s příměsí merina a polyamidu, takže rychle odvádí vlhkost, je odolná proti zápachům a hřeje. Vnější vrstva už se podobá klasické ponožce nejvíc - polyamid, polyester, bavlna a elastan. 

Když je vezmete do ruky, ani byste neřekli, že něco takového může opravdu odolat vodě. A tak jsme je raději pořádně otestovali. 

Jak to funguje? 

Produkty DexShell využívají třívrstvou sendvičovou konstrukci. Nepromokavá a prodyšná membrána Porelle® je vložena mezi vnější a vnitřní vrstvu. Membrána značky Porelle® byla navržena, aby v kombinaci s ostatními materiály tvořila výkonnou látku s širokým uplatněním na trhu. Membrány jsou vyráběny společností PIL Membranes s více než 30 lety zkušeností ve oboru. Kromě nepromokavosti také vynikají svou odolností, což pro je nepromokavé ponožky a rukavice klíčovou vlastností. DexShell využívá vybranou membránu s prodyšností WVP 15,000 g/m2.day (měřené dle normy ASTM E96:95).

Zátěžový test? Na jedničku

Pro začátek je potřeba říct, že to nejsou boty do vody, že nejsou určeny pro chůzi potokem a doma to rozhodně nezkoušejte bez dozoru rodičů. Protože se nám nechtělo věřit, že jsou ponožky nepromokavé, a pokud ano, že nejsou totálně neprodyšné, vzali jsme je na proběhnutí do Jeseníků. Ze Šeráku na Keprník a dolů do Koutů. Cestou jsme vymetli, co se dalo. Zkoušeli jsme s nimi jenom tak postávat ve sněhu, běžet zasněženou plání a nakonec se s nimi projít v potoce. A výsledek? 

• vlezli jsme s nimi do potoka a nepromokly, je to zvlášní pocit
• po celodenním nošení byly pořád pohodlné a tlumily při došlapu
• nevadilo, že do bot padá sníh, postaraly se o to, aby se nedostal na kůži

Jasně, ponožky sice nejsou určené pro chůzi ve vodě, ale řekněte sami, že byste to taky nezkusili. Po celodenním testování byly nohy v suchu a v teple. Zázrak. 

Kdy se budou hodit? 

Nepromokavé ponožky jsou vynález, který nejvíc užijete v zimě. Můžete běhat po kolena ve sněhu a bez návleků nebo bez bot s membránou. 

Hodí se ale taky v létě, až bude pršet nebo až padne ranní rosa. Nebudete si muset lámat hlavu s tím, jak to udělat, aby vám boty nepromokly při prvním proběhnutí mokrou trávu. O jarních přeháňkách ani nemluvě. 

Co bychom jim vytkli? Zatím jsme na nic nepřišli. Opravdu jsou to pohodlné a funkční ponožky, které můžete mít na nohách celý den. Příjemně větrají a nepromoknou. Tečka. 

Trailová Vysočina, to je prostě láska. Možná se o ní u nás moc nemluví, ale jak jednou objevíte její krásu, těžko na ni zapomenete. Nejsou to ani Krkonoše, ani Jeseníky, ale příjemně zvlněný profil a rozlehlá krajina láká k proběhnutí.

Už vám chyběly moje tipy na trailové běhy? Dnes se vydáme na Vysočinu, která je pro běžce velmi příznivá svými rozsáhlými lesy a mírnějším profilem.

Trasa: 19,8 km | převýšení 380 m | Mapa ZDE

Dnešní výběh začíná v Čachnově, malé vesničce kus severně od Svratouchu ve střední části Vysočiny. Do Čachnova se můžete dostat vlakem, autobusem, na kole či autem. Tento výběh startuje u železniční stanice zkrátka proto, že vlak je můj nejoblíbenější dopravní prostředek.

Od zastávky se vydejte na jih po žluté značce. Brzy se odpojuje ze silnice směr Svratouch a vydává se po lesní cestě nahoru do lesa. Po necelých 2 km se žlutá připojí ke zpevněné cestě. Tady zpozorněte, protože za chvíli budete odbočovat doleva. Těsně předtím, než se cesta se žlutou značkou vynoří na louce, kde jsou vlevo zahrádky, vy odbočte mimo značku po zpevněné cestě doleva. Po asi 500 m přeběhnete potom a zpevněná cesta se stáčí levým údolím. Vy ale pokračujte rovně po úbočí klasickou lesní cestou, vpravo po sebou vidíte údolí s potokem. Po asi 800 m se opět připojujete na větší zpevněnou lesní cestu, kterou pokračujete rovně do kopce. Po dalších 700 m doběhnete na křižovatku s asfaltovou cestou a také s modrou turistickou značkou. Vydáváte se doprava, cesta je úplně rovná. A po vyběhnutí kopce se před vámi objeví Karlštejn.

Cože, Karlštejn na Vysočině?! Nenechte se zmást. Jedná se o méně známého jmenovce slavného českého hradu. Tady vás čeká menší lovecký zámeček v barokním stylu. Když jsem já běžela kolem, tak bohužel nebyl přístupný veřejnosti. Můžete ověřit, jestli se to nezměnilo.

Až se pokocháte, vydejte se doleva dál po modré značce. Seběhnete z kopce ke Knížecí studánce, kde se můžete přírodně občerstvit. Dál pokračujte po modré a stoupáte do přírodní památky Zkamenělý zámek. Uskupení skal se v lese majestátně tyčí a vážně připomíná nějaký zapomenutý hrad.

Můžete si dát nějakou horolezeckou vložku anebo rovnou dál pokračovat po modré. Po prudkém seběhu zatáčíte s modrou doleva po zpevněné cestě a po pár kilometrech dobíháte do další přírodní památky. Bohužel i zde se projevuje kůrovcová kalamita a hodně se v těchto místech kácí poškozený les, jak můžete vidět na fotce níže. Úvary v této přírodní památce se jmenují Milovské Perničky. Tady můžete dokonce odbočit doleva a vyšplhat se na vyhlídku. Vřele doporučuji.

Až se pokocháte, vraťte se zpět na hlavní modrou značku a pokračujte po ní dál na východ do další přírodní památky a hlavního cíle vašeho dnešního běhu. Přírodní památka Čtyři Palice je největším skalním uskupením, ke kterému se dnes dostanete. Pokud nemáte strach z výšek, opět doporučuji od rozcestí Čtyři Palice– vyhl., odb. skutečně odbočit doleva a vyškrábat se nahoru na skalní vyhlídku. Odměnou vám bude pěkný výhled na lesy Vysočiny.

V tomto bodě se naše trasa stáčí zpět směrem k Čachnovu. Vraťte se zpět na modrou značku a vydejte se po ní doprava, tedy po stejné cestě, jakou jste přibíhali. Asi 500 m za rozcestím Čtyři Palice – rozc. se lesní cesta připojuje na zpevněnou cestu a modrá značka se dává doleva. Vy se tentokrát vydáte doprava. Po asi 100 m seběhu z kopce přiběhnete na T-křižovatku, kde se vydáte po zpevněné cestě doleva. Pokračujete úbočím kopce, cesta se různě vlní, vy však stále zůstávejte na hlavní zpevněné cestě. Netřeba nikam odbočovat.

Po necelých dvou kilometrech narazíte na asfaltovou cestu, která je také cyklostezkou č. 4184. Po ní se vydáváte doprava. Čeká vás asi 3 km dlouhá asfaltová vložka, avšak v krásném lesním prostředí. Pak doběhnete na větší, tzv. Zelenoukřižovatku. Jedná se o jedno z evropských rozvodí na území ČR. Zde dochází k dělení vody odtékající do Labe a Dunaje. Pokud potřebujete, můžete spočinout v hezkém přístřešku. Jestli odpočívat nepotřebujete, pokračujte rovně po modré značce. Ta po chvilce stáčí po menší lesní cestě doprava. Proplétáte se mezi stromy a mírně z kopce sbíháte k Čachnovu. Po asi 1,5 km se dostáváte na louku do a mezi domky dobíháte zpět k železniční stanici.

V nohách máte 20 kilometrů krásným vysočinským lesem, plíce plné čerstvého vzduchu. To ani nemohlo bolet, ne?

Autorka: Vendula Horčičková

Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run.

"Běžel jsem tři roky, dva měsíce, čtrnáct dní a šestnáct hodin." Co nás naučil Forrest Gump o běhání?

1. Běhání čistí hlavu. 

​Forrest začal běhat (nebo spíš utekl), když mu zmizela jeho velká láska Jenny. Nezapomněl, ale pomohlo to.

2. K běhání není potřeba mít důvod

„Proč vlastně běžíte? Pro světový mír? Pro bezdomovce? Pro ženská práva? Pro životní prostředí? Pro ochranu zvířat?“ „Prostě se mi chtělo běžet.“

3. Je jedno, v čem začnete.

​No vážně, Forrest Gump měl na sobě kalhoty s puky, polotriko, kšiltovku Bubba Gump Shrimps Company a tenisky Nike.

4. Běhání je skvělý čas k zamyšlení. 

„Hodně jsem přemýšlel. O mámě, babičce, nejvíc jsem přemýšlel o Jenny.“ Jestli se trápíte s něčím, co potřebujete rozlousknout, obujte svoje tenisky a vyrazte ven. Změníte prostředí a nic vás nebude rušit od toho, co máte v hlavě.

5. Můžete někoho inspirovat, třeba začne běhat taky. 

A nemusíte o tom lidem kolem sebe ani moc říkat. Prostě je někdy vezměte s sebou.

6. Noví přátelé se při běhu hledají snáz než doma u televize.

Běhání, i když se to nezdá, může být docela kolektivní sport. Uvidíte, že ve dvou (třech, deseti) se běhá lépe.

7. Když je čas jít domů, prostě běžte domů.

​A je jedno, že jste dnes neuběhli svých 8 kilometrů nebo jste nedokončili trasu, kterou jste si na tuhle krásnou sobotu naplánovali. Když jste unavení, prostě se otočte a vraťte se.  

8. Občas šlápnete do něčeho, do čeho jste nechtěli.

To se stává nejen při běhání. A víte co je nejlepší? Prostě běžet dál a zbytečně se v tom nepatlat.

9. Nemusíte to umět. Forrest taky běhat neuměl.

​Jako dítě neuměl ani moc chodit. Možná je občas potřeba v sobě něco zlomit, abyste našli něco nového.

10. Občas je potřeba odložit minulost, abyste mohli jít dál. 

Minule jsem to nedal. Tohle jsem posledně zvorala. Takovou vzdálenost nemůžu nikdy uběhnout. Že ne? A co se tak vykašlat na to, co už bylo a vyzkoušet, co umíte teď? 

Craft Spratan RD Pro je nová bota, která byla vyrobená přímo na míru všem OCR běžcům na spartanských závodech. Co od ní můžete čekat? Když vloni uzavřel Craft partneství s celosvětovými závody Spartan Race, začali jsme netrpělivě vyhlížet první spartanskou botu z jejich dílny. Letos na podzim jsme se dočkali. Představujeme vám Craft Spartan RD Pro - botu vyrobenou na míru Spartanům, která zvládne překážky i vodu. Pojďme se jí trochu podívat na zoubek. 

Stavěná na výdrž

Boty, se kterými běháte Spartana, často trpí na oděrky a protržení. Craft se na svršku své nové boty postaral o to, aby bylo tohle riziko co nejmenší. Technologie ObstaTech je vlastně takovým žebrovím, které objímá celou nohu na povrchu boty a zvyšuje tak její odolnost při lezení, šplhání a přeskakování. Zároveň tahle výztuha dává noze v botě jistotu a stabilitu.

Rychlá spartanská bota

Na první obutí se bota může zdát dost pevná a tvrdá. Je to ale proto, aby měla co největší výdrž. Tlumení tady zajišťuje pěna ARC (Active Response Cushioning), která tlumí dopad na patu a energii posílá do přední části boty, abyste ji mohli využít pro lepší odraz. Potěší vás také rychlé šněrování, které prostě zatáhnete a běžíte. 

Výkonný grip

To, co je u OCR boty zásadní, je právě dokonalý grip. Kdo si někdy proběhl bahnem a pak se vydal na kladinu, ví, o čem mluvím. Nová bota Craft Spartan RD Pro má podrážku s velkorysými špunty, které jsou umístěny tak, aby vyhovovala spartanským závodníkům. Po stranách jsou výrazné špunty, které brání uklouznutí, pod nártem ale chybí, aby se s botami dobře šplhalo. Ve střední části podrážky jsou špunty rozmístěny do tvaru X, aby co nejefektivněji odváděly nečistotu z podrážky. 

Pořádná drenáž

Největší bolístkou spartanských bot je vždycky voda. Běžet půl závodu ve čvachtajících botách prostě necheš. Craft proto přišel s technologií, Hydrain, která vodu z boty odvádí rychle a efektivně. Svršek je navíc z rychleschnoucí síťoviny. Díky tomu budete v pohodě i po několikáté vodní překážce. 

Petr Pavliš testoval nové Inov-8 Race Ultra 270 Heritage na Beskydské sedmičce a taky na norských fjordech, ledovcových řekách a na sněhu. Co ně náš ultraběžece říká?

Inov8 se po vyslyšení všech nářků českých běžců rozhodl oživit legendu RaceUltra a udělal tak speciální edici Heritage asi 1000 párů bot speciálně pro český a slovenský trh. Co jsou tyhle boty zač? Ačkoliv jsem měl dříve pouze X-talon 212, věděl jsem, že Inov8 dělá boty, které jsou jako papuče.

Zkouška vprodejně a jde se na věc. A rovnou B7. V úplně nových botách. Po pár kilometrech první lehké sklouznutí na kořenu. První a taky poslední. Od té doby mě boty ve štychu nenechaly. O tom, jak jsem B7 napřed málem nestihl a pak málem nedoběhl si můžete přečíct v minulém článku. 

Kořeny, štěrk, hlína, bláto, sníh, tráva, ledovcová řeka, kluzké skály, kameny. Během dvou týdnů jsem je mimo B7 pořádně provětral i v Norsku a tím „provětral“ myslím, že jsem je fakt vůbec nešetřil.

O Inov-8 Race Ultra 270 (S) Heritage

• tempovka se středním tlumením
• drop 4 mm (pod patou 14 mm)
• široký střih kopyta Standard
• limitovaná edice pouze pro československý trh
• podrážka ze směsi Tri-C pro dobrou přilnavost
• bota vhodná na pevnější povrchy - kameny, šotolinu, lesní a polní cesty

A celkový dojem? Až na puchýře na achillovce po závodě (spíše kvůli nevhodně zvoleným ponožkám) nemám co negativního dodat. Boty drží díky 4mm gripu v každém terénu. A nejen na něm, i na noze drží bota jako ulitá. Svršek boty je vysoce prodyšný, což oceníte při každém šlápnutí do louže. Netrvá dlouho a téměř veškeré mokro je z boty pryč.

Díky tomu jsem si nemusel dělat hlavu s broděním se ledovcovou řekou. RaceUltra 270 se skvěle hodí na trasy do cca 60 km. Pokud však v běženém životě používáte bearfooty nebo třeba Skinners jako já, noha je dost zvyklá na nižší tlumení a závod jako B7 (i více než 100 km) není problém zaběhnout bez problému.

Pokud hledáte boty, na které se budete moci spolehnout v jakémkoliv terénu a dovolit si tak pořádné vylomeniny – tohle je ono! 

Podzimní Asics přichází s luxusními modely Dynaflyte, Cumulus, Nimbus a Kayano. Pojďte se mrknout, co nového si letos na podzim Asics připravil.

Jestli existuje známá běžecká značka, pak je to Asics. Na trhu jsou už 70 let a za tu dobu představili pěknou řádku modelů. Do Best4Run teď vybíráme ty, které se nám nejvíc osvědčily. Letos na podzim mezi nimi jsou modely Asics Dynaflyte 4, Asics Gel Nimbus 21, Asics Gel Cumulus 21 a pronační Asics Gel Kayano 26. Většina z nich v zářivé edici Lite Show, která se bude hodit do podzimních plískanic. Jdeme na to? 

Asics Gel Nimbus 21 LS

Pohodlí a skvělé tlumení. To jsou synonyma pro Asics Gel Nimbus 21. Chodí k nám běžci, kteří tenhle model obouvají už léta a nedají na něj dopustit. Proč? Předně proto, že tlumení je opravdu excelentní. Nohu máte jako v bavlnce, ale přesto je běh dostatečně dynamický a bota vás nijak nebrzdí. Střih boty dovoluje nohu pěkně zafixovat a nenechat ji putovat tam a zpět, ani do stran. 

Oproti minulému modelu najdete u podzimní kolekce Asics Gel Nimbus 21 nový svršek a také naši oblíbenou úpravu Lite-Show.

A ještě jedna novinka - letos najdete Asics GEL Nimbus také v zimní verzi Winterized. 

Lite-Show technologie pro bezpečí na cestách

Lite-Show dává botě vyniknout zvečera. 360° reflexní prvky se postarají o to, abyste i za brzkého podzimního smrákání doběhli v pořádku domů k mámě. 

Asics Gel Cumulus 21 LS

Také u oblíbených Asics Gel Cumulus 21 LS jsme zaznamenali novinky. Nový svršek z dvouvrstvé síťoviny s přídavkem elastanu nohu pěkně drží, patní výztuha se stará o pěkné usazení nohy v patě. Celkově se bota posunula k většímu pohodlí, což u Cumulus vidíme moc rádi. Ideální bota na dlouhé objemy nebo na dlouhé silniční závody. 

Asics Dynaflyte 4

Asics Dynaflyte je láska na první pohled. Lehoučká bota, která ale umí odtlumit i ty nejdelší běhy. Podzimní model dostal do vínku zářivé barvy, nový svršek a od 2 milimetry nižší drop. Sklon mezi špičkou a patou je teď 8 mm, bota je o něco lehčí a responzivnější. Obout Asics Dynaflyte 4 je pro každého běžce velmi příjemným překvapením, takže si ho nenechte ujít. 

Asics Gel Kayano 26 LS

No a na závěr pronační legenda. Asics Gel Kayano 26 LS patří mezi to nejlepší v sektoru bot s podporou pronace. Gelové tlumení pečuje o ideální došlap, nově přepracovaná patní výztuha se stará o jemné ukotvení paty v botě bez nepříjemných otlaků nebo půchýřů. S touhle botou se ani pronační běžci nemusí bát dlouhých kilometrů. 

A je to Kayano 26 LS, které dostalo na podzim pořádnou světelnou výbavu. Lite Show technologie se postará o to, aby vás nikdo nepřehlédl. 

Pro závodníky - Asics GEL DS Trainer

Pro ty, kdo hledají rychlejší obutí je tu model Asics GEL DS Trainer. Lehká bota tlumená pěnou, která s vámi uběhne klidně i půlmaraton, není zbytečně přetlumená a udělá radost těm, kdo hledají přirozenou rychlost pohybu. Letošní podzimní kolekce představuje tenhle model s perfektně padnoucím svrškem Knit, který na noze sedí jako ponožka. 

Z Norska přes Tišnov na B7? Proč ne, že. Kdo jiný než Petr Pavliš by si střihl závod na 105 kilometrů po probdělé noci? Jak mu to šlo si přečtěte v novém reportu.

Čtvrtek 29.8.,Notodden, Norsko. Ráno jsem se vzbudil, nasnídal, sbalil si věci na závod a vyrazil. Vlaky cestou na letiště měly samé výluky, kvůli špatnému počasí a tak mi museli dvakrát volat taxík, abych stihl letadlo. To se nakonec tak tak povedlo a mohl jsem vyrazit letadlem dál do polských Katowic. Tady jsem kousek od letiště stopnul sympatický český pár z Ostravy a v pořádku jsem tak dorazil ještě v ten den až domů do Havířova.

Teplotní rozdíl oproti Norsku byl tak velký, že jsem za celou noc spal jen asi 4 hodiny a to ještě takovým polospánkem. V pátek jsem ráno povyřízoval nějaké věci a po obědě vyrazil do Čech kupovat nové auto. Cestou jsem se zastavil do prodejny Best4Run, kde mě vybavili úplně novými botami na B7 - Inov8 RaceUltra 270 z limitovné edice. Nahradily mi už docela oběhané Salomon S/LAB Ultra 2. Běžet závod na 105 km v úplně nových botách? Že jsem blázen? Asi ano - rozhodně to nebylo poprvé a mám tušení, že ani naposled.

Jak to šlo dál? 

• Pátek, 18:00, přebírám auto kdesi u Tišnova a tady taky začíná závod o závod.
• 20:30 - kolona u Hranic na Moravě (30 minut do konce registrace), vybitý mobil.
• 21:20 - zpět doma v Havířově, balím věci na závod, skáču do auta ke svým sestrám, jedeme. Konečně mám možnost nabít si mobil a tak hned volám organizátorům, aby na mě počkali, což naštěstí klaplo.
• 21:57 - hala v Třinci, registrace, chystání Edgara - jediného přijmu energie, co s sebou mám.
• 22:15 - řadím se ke dvojicím jako opožděný jednotlivec a vybíhám.

Ok, povedlo se, jdeme na závod

Až po sjezdovku na Javorový jsem to rval tempem okolo 4:20 min/km, snažíc se dohnat všechny ty jednotlivce, co vyráželi 15 minut přede mnou. V sebevražedném tempu pokračuju až na přibližně 50 km na Lysé hoře. Co se dělo mezitím? Krize, kdy jsem běžel jako opilý se zavřenými očima kvůli únavě. Jednotlivci dostali jako bonus tento rok spoustu chuťovek, jako třeba Kykulku, nebo trasu na Lysou z Bezruče.

Všechny tyhle malé vychytávky trati stály každého z nás hromadu energie navíc. Zatím mě ale stále nepředběhl jediný člověk, já naopak rubu dál z kopce, do kopce i rovinky, a všem nakládám. Cestou z Lysé do Ostravice už mě ten chodník a štěrk na téhle zatracené hoře začíná pěkně štvát, do toho už se únava začíná stávat neúprosnou a žaludek začíná být jako na vodě po všem tom ovoci na občerstvovačkách. Bohužel něco pevného do žaludku je až na občerstvovačkách koncem závodu a tak nemáte nic hutného, co by vám žaludek zpevnilo. Stejný scénář se mi stal téměř osudným i při mé předchozí B7 v roce 2016. Doufal jsem, na tom organizátoři zapracují, ale bohužel. Bohatě by stačilo pár kostiček čokolády.

Ostravice - ve velkém zázemí se ptám, zda mají místo, kde si můžu lehnout. Letos bohužel nebyly v zázemí ani matrace, a tak hned ještě v Ostravici směrem na Smrk lehám na trávu hned u silnice při ranním slunci a snažím se na hodinku zavřít oči.

Po hodině pokračuji dál. Stále unavený, bez živin a energie, se smrtelným potem na čele, zvažujíc konec. Ale já závody nevzdávám, a tak už jen počítám, za jak dlouho bych mohl být v cíli. Potkávám kamarády ze školy a připojuji se k jejich chodeckému tempu, protože sám momentálně na nic víc nemám. Regenerace mi zabrala ještě cca 25-30 km, které jsem s nimi šel. Přesto, že jen jdeme, daří se nám předbíhat opět spoustu závodníků, především do kopce.

V Raztoce jsem dostal na občerstvovačce půl šálku kávy s cukrem a mlékem a očividně přesně takovýhle nakopávak bylo to, co moje tělo potřebovalo. Nohy se začínají opět točit, klukům začínám utíkat a po Radhošti a Pindule jim dávám sbohem a valím dál už ve svém tempu. Javorník místy polovýklusem, nahoře poslední rychlá kontrola a poslední seběh dolů, kde už zase rubu a nikomu nedávám šanci. Před cílem potkávám dalšího kamaráda, kterého jsem potkal v Ostravici před tím, než jsem si hodinku zdřímnul. Nohy se točí celou cestu dolů až do cíle.

• Oficiální čas: 20 hodin a 17 minut (počítáno od 22:00)
• Z toho “spánek”: 1 hodina a 20 minut
• Délka: 105 km
• Pozitivní převýšení: 5600 m+
• Krizí: 5
• Dechů: 2
• Puchýřů: 1
• Křečí: 0
• Celých banánů: 4
• Celých pomerančů: 2
• Piv: 1
• Edgar: 1 litr

Plánovaný čas byl 12-15 hodin. Občas bohužel nevyjde závod podle představ a obzvlášt před ním je potřeba mít klidový režim a hlavně dostatek spánku.Pro příště bych se noc před závodem raději nadopoval prášky na spaní, pokud by nebylo jiné cesty. Doporučuji si také s sebou vzít proteinové tyčinky, čokoládu a rozhodně Edgara navíc.