Běžecký magazín, Strana 7
Do úspěšného modelu Inov-8 Roclite 290 přidali výrobci nově grafen. Vendula Horčičková, orienťácká reprezentantka ČR v nich běhá už třetí sezónu. Jak se jí inovace líbí? Je nadšená.
Když Inov-8 v roce 2017 představil svou novinku Inov-8 Roclite 290, hned jsme ji běželi otestovat. Tentkrát se běžel Zimní běh přes Kosíř, ráno nám auto na parkovišti rozmrzalo při -21°C. Přes den se vylouplo slunce, a to znamenalo, že na trati budou ledové úseky ve stínu, měkký sníh na slunci, zmrzlé kořeny a také namrzlý asfalt. Prostě jsme je nemohli otestovat lépe. Držely parádně na většině povrchů, s ledem si poradily obstojně, ale hřeby jsou hřeby.
Inov-8 Roclite 290 je perfektní model, když hledáte botu na užším kopytě, potřebujete mít parádní záběr v bahně nebo na sněhu, ale do lesa běžíte přes kousek asfaltu. Má pevnou obsázku na špičce, noha v něm perfektně sedí a 4 mm drop dovoluje přirozený došlap na střed chodidla.
Vendula Horčičková, která je v české repre orientačního běhu, v něm běhá už prakticky od roku 2017. Letos obouvá třetí verzi, do které Inov-8 přidal grafén. To proto, aby měl lepší adhezi na kluzkém povrchu a víc vydržel. Jak je s nimi spokojená?
"Poslední model jsem vyhazovala po 1 600 kilometrech, což je slušná výdrž tak jsem zvědavá, jak dlouho vydrží tyhle. Po pár týdnech běhání v nich chválím grafén, díky kterému bota drží na kluzkém povrchu. Z toho jsem nadšená."
"Líbí se mi na nich, že mají úzký střih. Ostatní Inov-8 modely mi tolik nesedí, protože mám úzkou nohu. S touhle jsem ale běhala snad všude a vždycky mě perfektně podržela."
Náš tip: Inov-8 Letos uvedl na trh také novinku Inov-8 Roclite 275. Je o něco tlumenější a pohodlnější než její bráška Inov-8 Roclite 290.
Anička pro vás připravila další report z trailových závodů. Tentokrát si zaběhla naši srdcovku - Hostýnskou osmu. 65 kilometrů s převýšením 2 900 metrů. Jaké byly?
Ahoj všichni běžci i neběžci. Jmenuji se Anna. Běhám. Chodím po horách. Jezdím na kole, na skialpech. Jezdím po světě. Nejčastěji je mým parťákem můj manžel Honza. Nějak jsme se u všech těch bláznivin našli.
Letos jste o mně už jednou slyšeli. Napsala jsem pro vás report z Horské výzvy v Beskydech. A co jsem si pro vás přichystala tentokrát? 10. 8. proběhl v mých milovaných Hostýnkách závod Hostýnská osma a já jsem tam nechyběla. Jaké to bylo? Kolik krizí mě na 65 kilometrech s převýšením 2 900 m potkalo?
Fenomenální závod
Jedním slovem, tento závod byl fenomenální! Skvělá organizace, skvělí fanoušci na trati, výborně připravené občerstvovačky na každých cca 10 km, parádní jídlo v cíli. Stále rodinná atmoška, i když závod v kruhu rodinném to rozhodně nebyl, a pokud jste po závodu totálně neodpadli, tak jste ještě mohli zapařit. Organizátoři to po závodu nezabalili a nejeli domů, ale ještě z toho udělali večírek. Za mě zatím nejlepší závod, na kterém jsem kdy byla. Nekecám. Fakt.
Startovalo se z Rajnochovic od obecního úřadu, den před závodem nebo ten den si vyzvednete startovní balíček a pak už se můžete jen těšit. Nebo se bát. My si připlatili ještě za Inov8 trika, na kterých je i logo H8. Takže pak můžete machrovat jako já. Tričko má mimo jiné boží materiál a můžete si ho také koupit přímo v Best4Run (bez loga H8, samozřejmě).
Z Rajnošek nás vyhnali hned na kopec, konkrétně na Kunovickou hůrku. Odtud jsme šli pro první čipnutí do Láz a vesele pokračovali na Tesák. Z Tesáku jsme si vyšlapali přes Čerňavu na Jehelník (ten kopec nesnáším) a valili na Chvalčov, kde nás čekala super občerstvovačka, tam jsem už měla teda celkem dost a to jsme měli slabou půlku za námi.
Sorry, chlapi.
Z Chvalčova jsme si to “vyfrčeli” na Hostýn k rozhledně, kde mě chytla druhá míza, protože jsme běželi směrem na Klapinov. Ale ouha, přes Obřany, pro mě premiéra. Ale na ten Klapinov jsme stejně došli. Z Klapinova na Pardus a dólů z kopce až k Chatě Grůň. Tam už jsem si fakt na chvíli lehla do trávy. A nebyla jsem jediná. Z Grůně nekonečným stoupákem na Troják, kde nás čekali fajn týpci na předposlední občerstvovačce a pak dál pořád nahoru a dolů až na Tesák. Před Tesákem mě chytla asi největší krize jakou jsem kdy měla. Ale když jsem viděla unavený chlapy, tak mě to trochu (víc) povzbudilo. Sorry, chlapi.
Závěrečný kopec na Kelčák dal zabrat, ale dali jsme ho! A teď už dolů do Rajnošek, paráda, tam to znám, jen to seběhnu a jsem tam. Ale omyl. Organizátoři nezklamali, poslali nás kdesi přes houští a popadané stromy do lesa. A co čert nechtěl, skoro vybitá čelovka, tma jak v pytli a do toho začalo hustě pršet.
Nicméně, protože se nevzdáváme a skvělá atmoška z Rajnošek už byla nadosah, dostali jsme se za potlesku všech do cíle! Uf, bolelo to, ale medaili máme a dali jsme to! Jsem tak šťastná, že se celou dobu usmívám, bomba, příště mě tam máte zase!
Jediné co jsem špatně zvolila, byly boty. Na mé Inov8 Trail Talon 235 nedám dopustit, ale pro příště bych zvolila víc tlumenou trailovou obuv. Mé Inov8 jsou měkčí, na konci jsem už trochu trpěla a cítila každý šutřík. Hodily by se nejspíš Inov-8 Trail Talon 290. Ale stálo to za to, Hostýnky jsou prostě moje srdcovka.
Když jsme na jaře přemýšleli o nové značce, padlo jméno HOKA One One mezi prvními. Boty, které mají modely pro začátečníky i velmi zkušené běžce, tlumené silničky i hbité trailovky. Po půl roce zkušeností s novou značku jsme nadšení. S radostí tedy představujeme podzimní novinky, které nám od Hoka One One dorazily.
Jestli je Hoka One One něčím slavná, je to speciální systém tlumení u všech svých modelů. Ty nejpohodlnější silničky jsou extra tlumené, většina běžců nad touhle mírou tlumení s podivem kroutí hlavou. Když Hoka One One poprvé obujete, překvapí vás "houpačkou", která nutí došlapovat na špičku, a taky velmi komfortním usazením nohy v botě. Chodidlo sem zapadne jako jako do děcko do kolébky.
Boty na běhání v terénu i na silnici
Hoka One One ale nezůstává jenom u extra tlumených silniček. Oblíbili jsme si jejich trailovky Speedgoat se skvělým gripem nebo univerzálky Challenger ATR, které jsou tak nějak pade na pade. Novinky, které u nás v Best4Run najdete letos na podzim z našeho výběru nijak nevybočují.
Hoka One One Bondi 6 - nejlépe tlumená běžecká bota na trhu
Tak tohle je ta extra tlumená silnička. Jestli hledáte dynamický a co nejpřirozenější běh, nebude to nic pro vás. Jestli ale hledáte oporu, stabilitu, tlumení, na které se můžete spolehnout i při dlouhých kilometrech nebo třeba vyšší váze, je tohle bota přesně pro vás. Navíc jsme na podzim naskladnili verzi WIDE, která sedí i na širších nártech (klasická Hoka One One je totiž dost úzká).
Hoka One One Clifton 6 - ideální bota pro silniční běhání
Clifton je příjemné překvápko. Všechny zásadní vlastnosti bot Hoka One One samozřejmě má, ale tlumení je mnohem přízemnější než u modelu Bondi 6. Díky tomu sedí běžcům, kteří už mají něco (i málo) odběháno a hledají příjemnou tréninkovku na dlouhé běhy. Taky tuhle jsme naskladnili v širší verzi.
Hoka One One Challenger ATR 5 - univerzální běžecká bota
Pade na pade, to je přesně ona. Trochu trailovka, trochu silnička. Má super tlumení, takže se postará o klouby na dlouhých tratích, trailová podrážka zvládne něco asfaltu, ale v terénu je jako doma. Model pro ty, kdo nechtějí doma živit jeden pár na silnici a jeden pár do trailu.
Hoka One One Speedgoat 3 - bota, se kterou nemusíte bát žádných trailů
Čistokrevná trailovka. Skvěle tlumí nárazy a parádně drží v terénu. Třeba na šutrech, na mokrých šutrech nebo v bahně. Střižená na úzkém kopytě, které pěkně podrží nárty při seběhu a nedovolí noze v botě zbytečně klouzat.
Pravá a nefalšovaná moravská trailová klasika. Kdo nebyl u slona, není běžec ani turista, je to pecivál a nic neví o životě. Nový tip na trailové běhy Venduly Horčičkové vede právě tudy až k vrcholu Kralického Sněžníků. Velice osvěžující, že?
Po delší odmlce se vracím s tipy na trailové výběhy v různých lokalitách naší krásné České republiky. Tentokrát vás nebudu šetřit a vezmu vás na svůj letní dlouhý běh do pohoří Kralického Sněžníku. Pravá trailová paráda.
Trasa 30,2 km | Převýšení 1134 m | Trasa zde
Výběh začíná na vlakové zastávce Podlesí. Já konkrétně jsem jela z Přerova rychlíkem do Olomouce, kde jsem přestoupila na další rychlík směr Jeseník. Z něj jsem po hodině jízdy vystoupila v Hanušovicích a přesedla do motoráčku směr Dolní Lipka. Všechny vlaky pěkně navazovaly, čekaly na sebe a celkově mi cesta zabrala 1:45, což podle mě není taková katastrofa.
Od plechové boudičky s nápisem Podlesí jsem se vydala kousek doleva k silnici. Tam jsem se dala doprava a už jsem se napojila na modrou značku, které mě dovede až na rozcestí Stříbrnická – sedlo. To bude ale až za 16 km, takže trochu popořádku. 1 km musím přežít po silnici, pak už se dávám doleva údolím směrem k Vojtíškovu. Vojtíškovem stoupám mezi hezkými chalupami až na konec vesnice. K mému zklamání i za Vojtíškovem modrá značka pokračuje po asfaltce. To je pro mě nejslabší věc na tomto výběhu – z Vojtíškova až na rozcestí U Sedmi cest, tedy 5 km, se běží po mírně stoupající asfaltové cestě.
Zato potom je to naprostá paráda. Modrá značka pokračuje po travnaté pěšince mezi nízkými smrky, houpe se po hřebenu přes paseky s krásnými výhledy, lesem s vysokým borůvčím, kolem lesnické chaty Babuše, kolem bunkrů. Tohle je pro mě čistá radost.
Po modré dobíhám až na rozcestí Stříbrnická – sedlo, které už leží u hranic s Polskem. Čeká mě závěrečný stoupák na samotný vrchol Kralického sněžníku – 2 km s 220 m převýšení. Volím českou červenou značku, která je delší a tím pádem mírnější. Probíhám kolem slůněte, osvěžuji se vodou z pramene Moravy a pak už hurá nahoru. Vrchol je sladký. Mám štěstí na počasí, výhledy jsou na všechny strany opravdu luxusní.
Po chvíli kochání, svačině a odpočinku je načase vydat se na cestu zpět. Pokud máte rádi prudké technické seběhy, můžete běžet 3km po hranici po zelené polské značce až na rozcestí Gleboka Jama, kde se po žluté dáte doprava a připojíte se na mnou popsanou trasu. Já preferuji mírnější seběhy, takže pro zpáteční cestu volím opět červenou. Přes Stříbrnická – sedlo pokračuji po červené dál, užívám si výhledu Pod Ludmilou, osvěžuji se u Adélina pramene a prohlížím si hezky spravenou Kapličku Panny Marie. Tady se červená odpojuje doleva, já ale pokračuji po modré do Stříbrnic.
Cestou míjím ještě křížovou cestu. Ve Stříbrnicích musím asi kilometr po silnici, pak uhýbá doprava a přes louky dobíhám do svého cíle – Starého Města pod Sněžníkem. Na hodinkách mám 30 km za 3:15. Jsem maximálně spokojená. A co vy?
Zpět domů jedu opět vlakem – motoráčkem do Hanušovic, následně rychlíkem směr Brno do Olomouce a tam přesedám na rychlík do Přerova. Celkově mi cesta zpět zabere 1:53. Tento výběh je tak hezkým celodenním výletem, který podle mě stojí za to.
- Trasa: Podlesí - Vojtíškov - U Sedmi cest - Souš - Babuše - Podbělka - Sušina - Černá kupa - Stříbrnická - Králický sněžník - Stříbrnická sedlo - Vyhlídka Pod Ludmilou - Adélin pramen - Stříbrnice - Staré město pod Sněžníkem
Autorka: Vendula Horčičková
Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run.
Běhy dlouhé 150 kilometrů pro něj nejsou problém. Abychom byli přesní - běhy v horách. Nerad to vzdává, protože říká, že, když to vzdáte jednou, vzdáváte to pak už pořád. Jak to ale vypadá, když i jemu dojdou síly? Seznamte se s Petrem Pavlišem, novým členem našeho týmu.
Ahoj, jmenuji se Petr Pavliš a rád bych...takhle nějak začínala zpráva, která nám od Petra přišla. A v ní také odkaz na jeho Instagram. Byli jsme zvědaví na blázna, který spává venku v -15°C, běhá nekončné horské běhy, pořád je v pohybu a vypadá to, že ho to celé hodně baví. Tak to vypadá, že máme nového člena týmu. Opravdu se jmenuje Petr Pavliš a opravdu chvilku neposedí. Jak vypadají jeho výlety? Mrkněte třeba na report ze stále nepokořené trasy Karlova Studánka - Adršpach.
Je to asi rok a čtvrt, kdy jsem zatoužil podívat se do Adršpachu. Spoje z Olomouce jsou ale docela komplikované a tak jsem si vymyslel, že pojedu na sever do Karlovy Studánky a odtud vyrazím pěšky (během). Celá trasa měla mít 140km a vedla přes Praděd, Kralický Sněžník a Orlické hory. Bohužel jsem si zvolil dobu těsně po zimě a horské mokřady byly ještě velmi rozmočené. Následně tak i mé nohy. Když jsem měl na Kralickém Sněžníku za sebou asi 70km, nohy už byly v takovém stavu, že každé došlápnutí bylo jako na hřebíky a jako by se mi jejich špička vždy alespoň trošku zaryla až pod kůži. Rozhodl jsem se skončit a ve výsledku jsem se posledních 500m na vlak málem plazil po čtyřech.Tahle trasa mě však nepřestala lákat a dokonce jsem se rozhodl ji ještě prodloužit a to až na Sněžku (235 km). Celkově tak zahrnovala start v Karlově Studánce, Praděd, Keprník, Šerák, Ramzovou, Smrk v Rychlebských horách, Kralický Sněžník, Bystrzyca Klodzka, Velkou Deštnou v Orlických horách, Park Narodowy Gór Stolowych, Broumovsko, Adršpach, Sněžku a cíl ve Vrchlabí.
Nedávno jsem vyrazil s kamarádem Pavlem, na Smrku jsme se rozdělili, protože tentokrát jsem neměl v plánu spát vůbec. Až po Kralický Sněžník se mi běželo úžasně. Chvíli jsem měl pocit, jako bych už nikdy nepotřeboval zastavit. V Polsku mě ale začala přemáhat únava a já začal usínat za běhu. Vedle silnice jsem našel seník a tak v něm na hodinku ulehl do termofólie. Pak jsem pokračoval. Běželo se ale už mnohem hůře, začalo se mi ozývat koleno a taky kotník, kraťasy mi rozedíraly stehno. Ve 3.30 ráno jsem procházel přes mokré zaroslé pole, kudy vedla stezka a promočil si ponožky i nohy. Nějakou dobu jsem to zvládal a kousek od hranic s ČR jsem začal opět usínat za chůze a tak se rozhodl si dopřát ještě dvě hodinky někde na sluníčku. Během mého spánku se ale zatáhlo a začalo to vypadat na déšť. V náhradních suchých ponožkách jsem tedy vyrazil dál a doufal, že mě to chytne alespoň někde u přístřešku.
To se samozřejmě nestalo a silný déšť mě chytl při výstupu na Deštnou (jak ikonické, že?). Tentokrát už zmrzlý, promočený skrz na skrz, s nohama na hadry jsem dorazil na chatku na vrcholu a zvažoval co dál. Bylo jisté, že mám před sebou ještě celou půlku (117 km) a už žádné suché věci. Naspáno 3 hodiny polospánkem a strávení další noci venku bylo tedy nevyhnutelné. Nehledě na to, že stav počasí také nebyl jistý. Rozhodl jsem se tedy svou výzvu ukončit stejně jako tehdy. Moc jsem se těšil, až dám na Instagram fotku ze Sněžky s hustým nápisem jako “Tak kde jsou ty limity?” Tentokrát jsem si ale odpověděl… Tady. Tentokrát. Účty s trasou zůstávají nevyřízeny a tak nezbývá než potrénovat, lépe se připravit energicky (zapomněl jsem zmínit spánkový deficit z náročného týdne)a vybavit se ještě alespoň jedním párem ponožek a hlavně vazelínou.
Tentokrát jsem to možná vzdal, ale já jsem rád, že jsem to udělal v pravý čas. Jakmile jsem nasedl do autobusu a tělo poznalo, že je konec, vyskočila mi horečka a domů jsem z vlaku málem nedošel. V ten moment, to byl ten limit. Šlo jít přes něj?
P. S. Petra jsme na tohle dlouhé běhání vybavili botami Salomon S/Lab Ultra 2, protože mu sedly jako ulité. Mrkněte na ně dole pod článkem.
Horská výzva. Legendární závod. Jaké to je zaběhnout si ho poprvé? Dneska tu máme report Anny Marie Cudrákové, která si závodem prošla, nebo spíš proběhla. O tom, jaké na vás čekají krizičky a co pomáhá si přečtěte v novém článku.
Ahoj, jmenuji se Anna. Běhám. Chodím po horách. Jezdím na kole, na skialpech. Jezdím po světě. Nejčastěji je mým parťákem můj manžel Honza. Nějak jsme se u všech těch bláznivin našli.
Předpokládám, že většina z vás, běžců, už někdy slyšela o trailovém závodu Horská výzva. Pokud jste "jen slyšeli" nebo vůbec neznáte, přináším pro vás report právě z tohoto závodu, konkrétně z beskydské etapy.
Anička a Honza na trase Horské výzvy (ti dva vzadu). Foto: Jakub Stryk
Co je vlastně Horská výzva?
Závody se konají zpravidla od jara do podzimu a na výběr bývá kolem 7 různých míst po celém Česku, kde si lze závod během tohoto období zaběhnout. Výhodou je, že si můžete vybrat ze třech variant tras - short, half a long. Long trasa je opravdu pro machry, kteří se nebojí uběhnout minimálně 60 km s převýšením přes 3 000m. Dokonce se začíná už v noci, respektive za pět minut půlnoc, masakr. Ale aspoň si dáte velkou část trasy v noci a nevidíte ty kopce, to je nakonec možná i výhoda. Half je kolem 40 km s převýšením více než 2 000m a poslední trasa short je obvykle v rozmezí 13-20 km.
Foto: Jakub Stryk
Horská výzva v Beskydech
My s Honzou (rozuměj já a moje nápady) jsme vybrali trasu half, protože jsme se tohoto krásného závodu zúčastnili poprvé, tak ať se moc neodvaříme. Závod se konal předposlední víkend v květnu. My jsme si vyjeli už v pátek, abychom si vyzvedli startovní čísla a nemuseli se tak v sobotu ráno stresovat. Samotný start byl v amfiteátru na Horečkách v Trojanovicích. Po celkem příjemném vyběhnutí nás za chvíli čekal celkem solidní výstup na Velký Javorník, kdo to tam zná, ví, že je to celkem nekonečné stoupání v serpentinách. A protože jsem se snažila držet tempo, myslela jsem, že sotva jsem vyběhla ze startu, obrátím to zase pěkně zpět. Naštěstí jsem to nějak dala a hned z Javorníku nás čekal krásný seběh (ty miluju!) až na sedlo Pindula.
Foto: Jakub Stryk
Z Pinduly jsme si to štrádovali opět pěkně do kopce až na Černou horu a z ní nás zase čekal seběh až na Dolní Bečvu, kde byla první občerstvovačka. Cosi málo jsme snědli, doplnili zásoby vody a zase jsme pelášili dál, tentokrát na Pustevny přes Skalíkovu louku. Během těch cca 10 km jsem opět všechno vypila, ale na Pustevnách nás naštěstí čekala další a poslední občerstvovačka.
Foto: Jakub Stryk
Z Pusteven už pak přes sochu Radegasta až k Radhošti, odkud nás už čekal zase seběh až k sedlu Pindula přes Černou horu, kde jsme už ráno byli. No a teď to nejhorší nakonec, výstup, kterého jsem se nejvíc obávala - zpět na Velký Javorník. Už dvakrát jsem tudy šla dolů a pokaždé jsem si říkala, že tudy nikdy nechci jít nahoru, už vůbec ne po 35 km. A co čert nechtěl... A víte jak to dopadlo? Nakonec jsem tam celkem vyběhla jak nic až jsem se sama divila. A z Javorníku pak šupky dupky po serpentinách až k cíli, kde jsme doběhli s časem 7:50.
Jak se mi Horská výzva líbila?
Klidně bych si ho zopakovala! Zezačátku mi teda moc nesedl, celou cestu na Javorník jsem se bila do hlavy, ale jakmile přijdou mé oblíbené seběhy, neznám bratra. Menší krize přišla na Radhošti, ale byla opět brzy zažehnána seběhem a sluchátky s hudbou. S Honzou jsme čekali, jestli se pohádáme, přeci jen takový náročný závod, ale nic, prostě silná dvojka. Jediné co bych trochu vylepšila je trasa, protože jsme cca 3,5 km běželi po asfaltu na Pustevny, ale dalo se to přežít. A taky trošku občerstvení, vody a ionťáků bylo dost, ale jídlo nestíhali dobrovolníci chystat, tak byl každý rád, že si aspoň něco málo zobl.
Tak co, přihlásíte se? Pokud máte aspoň něco naběháno a milujete hory, tak vezměte parťáka a jděte do toho! Nás v srpnu čeká Hostýnská osma a Best4run budou u toho. A pokud nevíte co si na takový závod obout, přečtěte si nový článek.
Dlouhý horský závod většinou běžíte proto, abyste něco zažili. Nádherné horské scenérie, pořádnou partu běžců, nadšení při startu i vyčerpání v cíli. Aby se ke všem těm zážitkům nepřidaly puchýře a otlaky na nohách, máme pro vás pár tipů na boty, které se hodí na Horskou výzvu, Beskydskou sedmičku, Hostýnskou osmu a podobné trailové závody.
Na dlouhých závodech už nestačí jenom odhodlání. Zatímco pětku nebo desítku jste schopni za cenu určitých obětí uběhnout i v jarmilkách po bráchovi, dlouhé závody vyžadují pořádnou výbavu. Kromě té povinné vřele doporučujeme nejen kvalitní vestičku, výživu, nepromokavou bundu, sudocrém, ale taky skvělou čelovku a pár náhradních ponožek. Když sprchne, oceníte, že se budete mít do čeho přezout a nerozmáčíte si chodidla jako houby. Tolik tedy k výbavičce s sebou a teď zásadní otázka - co na nohy?
Chcete si užít pohodlíčko
Jestli na dlouhých tratích hledáte pohodlí, sáhněte po některém ze širokých a dobře tlumených modelů Inov-8, po klasice od Salomon nebo botách od Hoka. Horské závody vám předloží šutry i bahno, lesní cesty i asfalt, a proto je dobré sáhnout po univerzálce. Mezi nimi vynikají například tyhle modely.
Inov-8 Parkclaw G 280
Inov-8 Parkclaw G 280má podrážku určenou z větší části na pevný povrch. Inov-8 udává 60% asfaltu, 40% terénu. Díky svým špuntům ale dokáže pěkně podržet tam, kde vás nečeká hluboké bahno, ale spíš nějaká ta lesní a polní cesta, jehličí nebo mokrá tráva. Největší výhodou téhle boty je velkorysá šířka, takže se jí nemusí bát ani běžci s pořádnou nohou. Pohodlná, dobře tlumená univerzálka.
Inov-8 Trail Talon 290
Inov-8 Trail Talon 290. Nejuniverzálnější univerzálka ze všech univerzálek. Přeloženo do češtiny - jedna z našich nejoblíbenějších bot od Inov-8, která snese 50% pevného povrchu a 50% terénu. Relativně široká, díky 8 mm dropu příjemně pohodlná. Máme ji otestovanou na valašských kopcích i v hanáckých polích a musím říct, že podržela i v bahnitých sebězích.
Hoka One One Challenger 5
Hoka One One nás baví čím dál víc a bavíme - li se o univerzálních botách, je tady jejich model Challenger. Stejně jako ostatní boty Hoka nabízí opravdu velice komfortní tlumení. Kolébkový systém, který pomáhá došlapovat na přední část nohy, a který vás při běhu žene dopředu, sice nemusí vyhovovat úplně všem, ale pokud vám padne, máte na nohou skvělou botu na dlouhý závod. Smíšený povrch je pro tuhle botu jako dělaný.
Inov-8 Trailfly Ultra G 300 Max
Nejtlumenější trailovka, jakou Inov-8 zatím vyrobil. Nebude tak rychlá jako ostatní modely, ale u takhle dlouhého závodu vám jde možná spíš o pohodlí, že? Inov-8 Traifly Ultra G 300 Max je vybavená dělenou podrážkou pro dokonalejší došlap, s podrážkou určenou na měkký povrch vybavenou grafenem, díky kterému snese nějaký ten pevný asfalt a šotolinu nebo kamenitý povrch. Tohle je na opravdu dlouhatánské běhy.
Altra Lone Peak
Nulový drop je u Altry něco, na co si musíte zvyknout. Jde to ale rychle a věřte, že její šířku oceníte nejen na dlouhých horských závodech. Asi nejběžněji používanou botou na horské běhy je Altra Lone Peak. Široká, s pevnými obsázkami, dobře tlumená a pohodlná. Jestli máte rádi barefootové střihy, ale chcete si být jistí dobrým tlumením, je Lone Peak skvělá volba.
Chcete vyhrát
Hoka Speedgoat
Už sám název Hoka Speedgoat napovídá, že v DNA této boty je rychlost. Hoka tady ubrala něco málo ze svého legendárního tlumení, aby uvolnila místo rychlosti. Vyšší špunty této boty jsou určeny výhradně pro terénní záležitosti, takže zvažte, jaký bude terén na vaší trase. Zážitek z běhu ve Speedgoat ale stojí za to.
Brooks Caldera
I přes vysoké tlumení a komfort je Brooks Caldera botou, která dokáže i zrychlit. Její tlumení vám zpříjemní každý krok, zároveň návratnost energie je obrovská. I přes svůj masivní vzhled vás bota v terénu podrží a budete mít pocit jistoty a stability. Díky podélnému rozdělení podrážky pod patou, se boty přizpůsobí prakticky jakémukoliv terénu.
Brooks Cascadia
Brooks Cascadia je sázka na jistotu. Zajistí vám komfort jak na ultramarathon, tak na kratší výběhy do terénu. Díky Trail Adapt systému si bota poradí s jakýmkoliv terénem, a i občasné přeběhy přes silnici vás určitě nezaskočí. Poradí si i s ostrými kameny, proti kterým se Cascadia chrání balistickým Rock shieldem, který je vložen mezi dvěma vrstvami tlumící pěny.
Inov-8 Trail Talon 235
Zatímoc Trail Talon 290 unese i težší běžce, Inov-8 Trail Talon 235 skvěle poslouží při nabírání rychlosti. Stejně široká jako její těžší verze, ovšem lehčí, rychlejší a energičtější. Pokud máte naběháno, sáhněte rovnou po ní, běh si užijete a naženete nějakou tu minutu navíc.
Saucony Endorphin Edge
Závodní trailovka? Jedna nová je tu od Saucony. Saucony Endorphin Edge je vybaven karbonovou desku, takže se v ní běhá fakt hodně rychle. Navíc má velmi dobré odvětrávání, takže se hodí i do parného léta. Tohle je bota na bednu.
Další tipy na výbavu ve videu oficiálního českého distributora značky Inov-8:
- boty Inov-8 (Trailfly Ultra G 280, Trailfly Ultra G 300 Max)
- vesty Inov-8
- lahve a kelímky Inov-8
- oblečení Craft (Nanoweight, Active Extreme), Inov-8 (Stormshell)
- hole Leki
- výživa Enervit
- čelovky Silva (Trail Run Free)
Čerstvě na trhu přistála novinka Inov-8 Trailroc 280 (M). Jak si vede v porovnání se svou starší sestrou Inov-8 Trailroc 280 (M)? Kterou byste si měli vybrat a proč? Nutno říct, že obě boty jsou ve své kategorii legendou. Každá však bude sedět jinému běžci.
Inov-8 Trailroc je koncept určený na kamenité stráně. Bota s drobnými špunty rozesetými relativně blízko u sebe krásně drží právě na šutrech a na pevnějším povrchu. Pro hluboké bahno má totiž Inov-8 úplně jiné boty. Trailroc 285 byl od začátku univerzálka, která se vyznačovala především skvělým střihem. Kompaktní, odolná proti nárazům a okopům, pohodlná i na velmi dlouhých tratích.
Od minulého týdne u nás máme nový model Inov-8 Trailroc 280. Název se liší o jediné čísličko, takže by to měla být skoro stejná bota, ne? Chyba lávky. Noová 285 je úplně jiná bota. Sedí sice na stejné podržáce, ale tím veškerá podobnost prakticky končí. Ptali jste se nás, jaký je mezi nimi rozdíl, tak jsme si říkali, že by bylo fajn se jim trochu podívat na zoubek.
Určení
Stejné. Oba modely jsou určeny do pevnějšího trailu, díky 4 mm špuntům posazeným blízko u sebe krásné zvládají kamenité traily i pevný povrch. Ani jedna se příliš nehodí do hlubokého bahna, protože špunty občas mají sklony zanášet se měkkým bahnem a pěkně si v něm hovět.
Vítěz: Nerozhodně
Šířka boty
U konceptu Trailroc to býval docela zásadní parametr. Jako jedna z mála univerzálních trailovek od Inov-8 seděla dobře běžcům i s užšími nárty, ale zároveň nijak netrýznila ty, kdo mají sice nárty širší, ale potřebují jistotu v seběhu v nestabilním terénu. Nový model Inov-8 Trailroc 280 je o poznání širší, přestože jsou oba šity na středním kopytě typu M. Přibyl sice prostor a pohodlí, ale běžci s úzkými nárty bohužel trochu ostrouhali.
Vítěz: Nerozhodně. Trailroc 285 ocení běžci s užšími nárty, Trailroc 280 zase ti se širší nohou.
Svršek
Když byly na trhu boty Trailroc 285 a lehčí verze 270, bylo to jednoduché. Šlo o skoro stejnou botu s tím, že 285 měla pevnější obsázku a celkově malinko robustnější svršek. Nová Inov-8 Trailroc 280 je kompromisem mezi obojím. Svršek má jemnější výztuhu špičky než stará 285, chrání ale lépe svrchní část palce a také je pevná v nejkritičtějším místě - na vnější malíkové hraně. U obou modelů postrádáme kapsičky na návleky.
Vítěz: Tady vede starší model Trailroc 285. Obsázky pevnější, noha jistější.
Tlumení
Měli jsme dojem, že Trailroc 285 je výborně tlumená bota. Novinka Trailroc 280 je ale o něco pohodlnější. Klame sice trochu tělem a tváří se, bůhví jaký nemá drop, ale pravdou je, že oba modely stojí na dropu 8 mm. Rozdílné je množství materiálu v mezipodešvi, který je u novinky Trailroc 280 o pár milimetrů vyšší a na pohodlí je to znát. Když ji obujete, máte dojem, že jste vklouzli do pohodlné silničky.
Vítěz: Novinky Trailroc 280. Rozhodně pro ty, kdo potřebují dobře tlumenou botu
Podrážka
Na začátku jsme sice tvrdili, že boty sedí na stejné podešvi, ale nebyla to tak docela pravda. Ano, obě mají podobně rozmístěné špunty stejné velikosti, obě jsou vyztuženy Meta Plate po celé délce chodidla, ale pozor, nová Trailroc 280 je doplněná grafénem. A to ji hází o kus před starší model. Větší odolnost a lepší grip je přesně to, co na šutrech hledáte.
Vítěz: Trailroc 280, protože grafén.
Celkový dojem
Kdybychom u nás neměli běžce s úzkými nárty, rozhodně bychom tleskali nové Trailroc 280. Je pohodlná, skvěle vypadá, hezky drží na noze i při kontaktu s hladkým povrchem. Běžci s úzkým chodidlem ale začínají mít u Inov-8 smůlu a můžou se tak poohlížet maximálně po botách do hlubokého bahna, na orienťák nebo na spartana.
Vítěz: Nerozhodně. Podle toho, jakou máte nohu.
Jak to dopadlo?
Nečekali jste, že vám řekneme, která je lepší, že ne? Po pravdě musíme říct, že u nás malinko vede novinka, ale možná je to i tím, že jsme nadšení pohodlím a designem. Každá z bot je malinko jiná, proto novou Inov-8 Trailroc 280 doporučujeme běžcům se širším nártem a těm, kteří hledají hodně tlumenou trailovku na dlouhé běhy. Na starší verzi Inov-8 Trailroc 285 ale nedáme dopustit a budeme jí u nás pořád držet místečko pro běžce s užšími chodidly a pro ty, kdo chtějí mít skvělou odezvu terénu.
Ultralehké, ultrarychlé. Takové jsou boty Salomon S/Lab Sense 7 SG. Jak se v nich běhá Kristýně Skupieňové, která v nich odběhal už pěkných pár extrémních závodů?
Salomon S/Lab je prostě závodní kolekce. Boty Salomon S/Lab Sense 7 SG jsou lehké jako pírko, s prodyšným svrškem, které jsou ale vybaveny pevným plátem v mezipodešvi, který ji chrání před proražením ostrými šutry. Běhají v nich Dolomitennmani, běhá v nich i Kristýna Skupieňová. Tahle křehká blondýnka v nich odběhla Patagonmana, běhá v nich extrémní Iron Many a skyrace, sem tam nějaký trailový závod.
Jak se jí v nich běhá jsme byli ověřit v okolí jednoho z našich nejhezčích hradů, Helfštýna, který je zároveň Kristýniným domácím hřištěm.
Třetí výběh nás zavede k nedalekému Helfštýnu. Zaparkuj kolo nebo vůz na kraji lesa na cestě mezi Lhotou a Paršovicemi, nazuj boty a poběž!
Jestli v okolí Přerova existují luxusní trail spot, je to rozhodně okolí Helfštýna. Z Hranic, Lipníka nebo Přerova k němu dojedete pohodlně na kole, ani se u toho pořádně nezapotíte. Trailíčky jsou pak namotané v okolí jednoho z největších středoevropských hradů, vedou hlubokými lesy a roklinami, pasekami a loukami, na tvrdém i měkkém povrchu. Prostě lahůdka. V tomhle prostředí se jezdí i legendární Author Šela Marathon, který letos obohatí i trailový běh, tak pojďte potrénovat.
Autorka: Vendula Horčičková
Je česká reprezentatka v orientačním běhu. Studuje Psychologii na MU v Brně, běhá za Tj Slovan Luhačovice a švédský klub Malungs OK Skogsmårdarn. Pochází z Přerova a běhá v botách z Best4Run.
Základní varianta | 11,6 km | Mapa zde
Hned od startu se dej doprava po cestě na kraji pole. Obtoč roh pole za pravou rukou a po chvíli přeběhni po pěšince potok. Za potokem pokračuj po pěšince doleva. Pěšinka se vlní lesem kousek od kraje pole, až na větší cestu. Po ní po kraji pole pokračuj asi jeden kilometr (také značeno jako červená cyklotrasa podle mapy.cz, ale nemám ověřeno). Cesta začne zatáček doleva do lesa a připojí se na ni modrá značka. Ty pokračuješ pořád dál po modré, po pravé ruce se otvírá pole směrem k Soběchlebám. Po asi 1,2 km (kus za prudkou zatáčkou) se modrá značka a cesta odchylují od pole a dávají se více do kopce. Pokud si to nechceš zkrátit (viz níže tip pro začátečníky), odboč po velké lesní cestě doprava a pokračuj víceméně po rovině. Za asi 1,5 km seběhneš do údolí s asfaltovou cyklostezkou. Ty se dáš mírně doprava po zpevněné cestě údolím a po asi 200 metrech zatočíš doleva do kopce po lesní cestě. Tou po hřbetu postupně vybíháš až na hlavní helfštýnský hřbet, po kterém vede silnice ze Lhoty do Paršovic a taky červená značka. Dáš se po ní doleva a chvíli necháš nohám odpočinout, když běžíš víceméně po rovině a po asfaltu. Po jednom kilometru na rozcestí Pod Krásnicí, kde silnice odbočuje doleva a červená pokračuje rovně, se ty vydáš doprava po zpevněné cestě (a modré cyklo značce, pokud mě mapy.cz nešálí). Po této vrstevnicové cestě obkroužíš kopce Krásnice a vynoříš se na louce pod Hlefštýnem. Buď si můžeš dát vrcholovku a vyběhnout po asfaltce k Helfštýnu, nebo mu zamáváš zespodu z kraje louky a pokračuješ po cestě rovně. Doběhneš na T křižovatku s červenou, dáš se po ní 50 m doprava a hned zase doleva na lesní cestu. Tou pokračuješ rovně asi 350 m až doběhneš pod prudký svah. Cesta se tam dělí, doprava pokračuje víceméně po rovině, ty se ale dáš po menší cestě doleva do kopce. Cesta se postupně zmenšuje, ale běžíš dobře, pokud jdeš pořád trochu do kopce. Cesta pak mírně zatočí doleva a zase se zvětší. Taky začínáš běžet více po rovině. Pokračuješ pořád po této cestě, která asi po 400 m zatáčí mírně doprava, lehce se zavlní a už se před tebou objevuje známá asfaltka. Dáš se po ní doprava a už vidíš okraj lesa, pole a své auto. Vítej v cíli!
P.S. Pokud vám připadá popis nesrozumitelný nebo složitý, může vám pomoci tato orienťácká mapa https://mapy.orientacnisporty.cz/mapa/sisemka-2013 nebo tato https://mapy.orientacnisporty.cz/mapa/helfstynska-hora-2017 (částečně se překrývají, ale některé oblasti jsou jen na jedné z nich).
Tip pro začátečníky: Neodbočuj z modré značky doprava, ale pokračuj rovně až na křižovatku s asfaltovou červenou U Huberta. Trasa se ti zkrátí na 9,5 km https://mapy.cz/s/3qrDW
Varianta pro náročné: „Přidej si kopce!“ 13,6km | Mapa zde
Nepokračuj po asfaltové červené, ale dej se na rozcestí U Huberta doprava dolů po žluté. Seběhni kopec až se připojí ke žluté modrá, tak se po obou dej doleva po vrstevnicové cestě. Na rozcestí Za Krásnicí se dej po modré prudce doleva nahoru a pokračuj po ní až pod Helfštýn. Vyběhni si po asfaltce na Helfštýn, zamávej hradu a seběhni dolů po červené. Až červené překročí příjezdovou cestu na Helfštýn, opusť ji a dej se doleva po lesní cestě. Ta překříží modrou, přejde přes potok a dál jde úbočím mírně nahoru. Až doběhneš na větší křižovatku, u které je oplocenka (kus oploceného lesa), dej se doprava. A už jsi na výše popsané cestě směrem k cíli.