Závody v Pekingu - Mezi orienťáckou elitou

Švába na špejli? Stonožku? I tak může vypadat závodnický život. Vendula Horčičková se vydala na závody Park World Tour do Pekingu. Proběhla se v čínských zahradách a mezi posvátnými chrámy, ale hlavně reprezentovala ČR mezi světovou orienťáckou špičkou. Jaké to je závodit na druhém konci světa? 

Švába na špejli? Stonožku? I tak může vypadat závodnický život. Vendula Horčičková se vydala na závody Park World Tour do Pekingu. Proběhla se v čínských zahradách a mezi posvátnými chrámy, ale hlavně reprezentovala ČR mezi světovou orienťáckou špičkou. Jaké to je závodit na druhém konci světa? 

Na jakých závodech jsi byla a kolik vás závodilo?

Byly to závody Park World Tour 2018 v Pekingu. Závody PWT jsou pořádány už od roku 1996 za účelem přiblížení orienťáku širší veřejnosti a to skrze jeho přesun do měst. V rámci PWT se vlastně vyvinul sprint, jedna z našich dnešních regulérních disciplín, která se dřív vůbec na MS neběhala. Myšlenkou PWT je nejen propagace orientačního běhu, ale i zajištění celkově rovných podmínek pro závodníky. Což funguje tak, že na PWT pozvou organizátoři zhruba 20 nejlepších mužů a žen a těm potom zajistí společné ubytování, jídlo i dopravu na závody. Takže opravdu všichni stejné podmínky. 

A proč zrovna Čína?

V Číně se už skoro 10 let pracuje na rozvoji orienťáku. Je tam o to velký zájem a také je tam vůle investovat do toho peníze. Takže posledních pár ročníků PWT se uskutečnilo právě v Číně. Pro nás běžce je to skvělá možnost jak se podívat do cizí země a zkusit si orienťák v netypickém prostředí. Pěkným bonusem jsou i finanční odměny za dobrá umístění. Pro začínající čínské běžce je to super příležitost vidět, jak běhají aktuálně ti nejlepší na světě, a možnost se na cokoliv zeptat, pokud teda zvládají angličtinu. Pro organizátory je to dobrá škola, jak pod dohledem mezinárodního kontrolora uspořádat kvalitní závody. A musím říct, že úroveň pořádání byla velice dobrá. Což je pozitivní znamení vzhledem k tomu, že příští rok hostí právě Čína závěrečné kolo Světového poháru. I proto jsem byla ráda za příležitost jet se podívat, jak to v této zemi chodí, už letos. 

Kde se závodilo?

Závody se konaly v Pekingu a jeho, na čínské poměry, blízkém okolí. Celkem jsme běželi 5 závodů - 4 sprinty a 1 middle. Nicméně, v Číně jsme strávili 10 dní, takže jsme měli čas i na turistické zajímavosti - Forbidden city, Summer palace, Temple of Heaven, Velkou čínskou zeď a mnoho menších památek. Inu zážitek se vsím všudy. Celkově jsem skončila 8. 

Co bylo na trati zajímavé a co bylo naopak nejvíc na houby?

Zajímavé bylo běhat v čínských okrasných zahradách a mezi chrámy, to se nám jinde skutečně nepoštěstí. Není to zážitek jen po estetické stránce, ale i po té orienťácké, protože zahrady jsou neskutečně komplikované. Ne všechny závody ale byly takové. Hned první jsme běželi ve orientačně nezajímavém parku, kde prostě kromě stromů skoro nic nebylo. To proto, že se tam současně konalo Mistrovství Pekingu středních škol a potřebovali, aby tratě zvládli skutečně všichni. Zase to mělo přidanou hodnotu v kulturním zážitku se spoustou Číňanů. 

Je jiné závodit v Evropě a v Asii?

V Číně kolem Pekingu nejsou moc lesy, takže je to spíš o sprintech ve městech a parcích. Už to je trochu speciální. Obecně tam rostou jiné rostliny, parky se tam designují trochu jinak, než u nás a hlavně jejich úpravy jsou bleskové. Prostě tam den před závodem nahrnou partu padesáti zahradníků a udělají nové záhony. To se v Evropě skutečně nestává. My jsme na tuto variantu byli před závody upozorňováni, ale naštěstí se nikdy nestalo nic závažného a závod to neovlivnilo. 

A teď to, co zajímá i neběžce - co jste jedli?

Všechno stravování jsme měli organizováno společně a byla to klasická čínská kuchyně - rýže, rýže, rýže se různou zeleninou a různým masem. Navíc to je nabídka i klasické snídaně! Náš hotel byl naštěstí trochu "západní", takže nabízel i chleba, máslo, sýr, corn flakes a mléko. Ze začátku dobré, ale postupně už to začalo být dost jednotvárné. Navíc mají hodně rádi pálivé, takže mi chutnalo všechno dost podobně. Musím říct, že jeden večer už jsme to nevydrželi a zašli si prostě na pizzu. A každopádně si teď "čínu" nějakou dobu nedám.

Jaký byl první pocit z téhle země?

První na letišti fakt přísný. Hned se dávají otisky prstů a jdete na imigrační kontrolu. Pak už je to ale hodně kapitalistická země, kde je na každém rohu McDonald's, Starbucks, BurgerKing a KFC, po ulicích se prohání Mercedesy a BMW. Což mě vlastně překvapilo. Myslela jsem si, že ten komunismu vypadá jinak. Ne ale v Číně. Ekonomika je tam opravdu uvolněná a šlape naplno. Můžete mít svou firmu a podnikat, pokud do toho nepletete politiku. Strana je prostě jen jedna, ta komunistická. A sleduje vás na každém kroku, všude jsou kamery a nějaká ostraha. Příjemně mě překvapilo hodně zeleně, na každé ulici jsou stromy a záhonky. Smogu se tím snaží asi trochu předcházet. A pak je tam neskutečně čisto na ulicích. Příjemný vedlejší efekt toho, že tam musí všichni pracovat.

Jinak? Co tě nejvíc zaujalo mimo závodní trať?

Doprava. Ta je tam vážně šílená. Jako další velká města mají problém s rostoucím počtem aut, dopravní zácpy jsou tam prakticky pořád. Navíc tam jezdí spousta lidí na kolech a motorkách. Ti tolik nedodržují barvy na semaforu a nebojí se najíždět do šesti proudové křižovatky na červenou. Fascinovalo mě, že jsem tam nikde za celou dobu neviděla jedinou dopravní nehodu. Asi to prostě nějak funguje. Já bych tam ale řídit nechtěla.

Kam příště? 

To je asi nejtěžší otázka. Exoticky nevím, evropsky je to jasné - příští týden už zase na soustředění do Norska do terénů MS 2019. Nová tréninková sezóna nečeká.