Proč by tvoje mamka neměla nosit "zdravotní" boty?

Minulou sobotu u nás v Best4run byla jedna zákaznice s maminkou. Mamka byla doprovod a docela se zájmem sledovala, jak si její dcera vybírá boty. Nakonec jsme se dostali ke správné velikosti a mamku to docela zaujalo. Na nohou měla "zdravotní" boty z lékárny. Kožené, na nízkém podpatku, úzké a o číslo menší, než by měla mít. Proč by ani tvoje mamka (babička, děda, strejda) neměla nosit nevhodné boty a jak vybrat takové, které jí sednou? Pojďme se na to mrknout spolu. 

Když naše rodiče začnou trápit bolesti nohou, zad nebo kolen, jejich první cesta často vede do lékárny nebo prodejny se zdravotnickými potřebami. Výsledkem jsou většinou tuhé kožené boty na mírném podpatku. Vypadají solidně a nesou nálepku „ortopedické“, takže mamka odchází s pocitem, že pro sebe udělala to nejlepší. Moderní podiatrie a zkušenosti z běžeckého světa ale ukazují, že tento typ obuvi je často přežitkem, který problémy spíše konzervuje, než řeší.

Pozor, neříkáme, že všechny zdravotní boty jsou špatné. Ba naopak. Existují špičkové modely. Zároveň ale existuje spousta takových, které jsou z pevné koženky, kůže nebo imitace, jsou úzké, neprodyšné, nevhodně stavěné a starají se spíš o kompresi palců, haluxů a chodidel než o zdravou nohu. 

Past jménem úzká špička

Většina klasické zdravotní obuvi se stále drží designu, který se ke špičce zužuje. Proč je to problém? Lidské chodidlo je od přírody nejširší v oblasti prstů. Pokud prsty stlačíme k sobě tak: 

• vypínáme stabilitu: Palec je hlavní kotevní bod. Když ho bota ohne směrem k ostatním prstům, tělo ztrácí přirozenou rovnováhu.
• deformujeme kosti: Úzká špička je přímou cestou k vbočenému palci (hallux valgus).

Představ si, že jdeš bosky po chodníku. Došlapuješ na špičku, při každém kroku se chodidlo mírně zploští, prsty pracují, funguje přirozené biomechanické tlumení. 

A teď si představ, že máš nohu v botě, která ji pevně obepíná a v botě není žádné místo navíc. Palec i prsty jsou namačkané ve špičce boty, s každým krokem se prsty snaží vměstnat do těsného prostoru. Co se stane? Začnou otékat, vznikají puchýře, otlaky, zarostlé nehty a později hlavně haluxy a vybočené palce. 

Když má noha prostor se rozprostřít, začne přirozeně pracovat klenba a bolest se často zmírní prostě proto, že prsty mají místo. Zde přichází zásadní rozdíl oproti značkám jako Altra nebo Topo. Jejich tvar kopíruje skutečnou anatomii nohy a umožňuje prstům pěkně pracovat. 

Dost místa pro prsty nabízí třeba boty Altra. Mají barefootový střih, ale přesto jsou tlumené. Ideální kombinace pro starší generace, které potřebují víc chránit klouby. Do takto širokých bot se vejdou i nohy s vbočenými palci nebo kostními výrustky. 

Podpatek: Nepřítel achillovek a kolen

I malý, dvoucentimetrový podpatek u některých zdravotních polobotek mění celé těžiště těla. Pánev se překlopí dopředu, prohnutí v bedrech se zvětší a achillovky se začnou zkracovat.

Moderní přístup sází na tzv. nulový drop (rozdíl mezi výškou paty a špičky). Ten vrací tělo do přirozeného postoje, který mamka měla, když jako dítě běhala naboso. Jasně, drop se objevuje i u běžeckých bot, ale rozdíl mezi zdravotními polobotkami a běžeckými botami je ten, že je bota dobře vytlumená a dost prostorná na to, aby mohla pracovat při každém došlapu. Bota, která tě nikam nepustí tohle neumí. 

Nulový drop možná není úplně pro každého, ale je to zajímavá alternativa pro co nejpřirozenější došlap a zdravé chodidlo. Zatímco dřív byl synonymem pouze pro netlumené barefoot boty, dneska už si můžete klidně vybrat boty s nulovým dropem, které mají příjemné tlumení. 

Kdy je tlumení otázkou zdraví, ne luxusu?

Často slýcháme, že člověk má chodit po tvrdém, aby si zvykl. To je pravda na louce, ale ne na asfaltu v 65 letech, zejména pokud má mamka:

1. Vyšší váhu: Klouby jsou pod obrovským tlakem.

2. Po operaci kolene či kyčle: Každý tvrdý došlap na beton vysílá rázovou vlnu přímo do operovaného místa.

V těchto případech jsou moderní pěny (používané v běžeckých botách na dlouhé tratě) doslova lékem. Na rozdíl od tvrdé podešve „lékárenských“ bot dokážou tyto materiály pohltit energii dopadu a ulevit kloubům, které už mají něco za sebou.

Barefoot ve vyšším věku? Ano nebo ne? 

Často skloňovaným protijedem na klasickou zdravotní obuv je barefoot. Ačkoliv je návrat k přirozenému pohybu skvělý koncept, u starších ročníků nebo osob s vyšší tělesnou hmotností je potřeba sundat růžové brýle. Pokud mamka celý život chodila v botách s podporou klenby a najednou ji postavíte na milimetrovou podrážku bez jakéhokoliv tlumení, koledujete si o malér. S věkem se totiž přirozená vazivová vrstva nohy ztenčuje a kosti i klouby už nemají takovou schopnost absorbovat nárazy na tvrdém městském asfaltu. Pro nohu, která nese vyšší zátěž nebo už vykazuje známky degenerace, může být radikální přechod na barefoot spíše cestou k chronickému zánětu než k vitalitě. Barefoot tedy ano, ale s rozumem – ideálně jako doplněk na měkkém povrchu, nikoliv jako celodenní řešení pro unavená chodidla. 

I tady ale platí, že každý z nás je jedinečný a to, co sedí jednomu, druhého může úplně odrovnat. Samozřejmě, že je spousta případů, kdy šedesátníci přešli na barefoot úplně v pohodě a naopak jim dělal dobře. Rozhodně je proto potřeba vybírat s citem a naslouchat svému tělu co nejpečlivěji. Barefoot má obrovskou výhodu v tom, že nabízí přirozený došlap a velkorysý prostor pro prsty. Spoustě lidí dokázal přechod na barefoot vyřešit problémy s achillovkami nebo lýtkovými úpony. Jestli vám ale mamčina sestřenice tvrdí, že to je naprosto nejlepší bota na výlet do Říma, pak může mít pravdu jenom částečně. Ano, pokud jí barefot sedí a je jí pohodlný. Ne, pokud máte úplně jinou nohu než sestřenice a barefoot vám není příjemný. 

Co s tím?

Než mamku pošlete pro další tuhé polobotky, zkuste se s ní podívat na boty, které vypadají spíše jako sportovní tenisky. Boty s širokou špičkou a kvalitním tlumením možná nepůsobí tak formálně, ale z pohledu fyzioterapie jsou pro stárnoucí nohu neporovnatelně lepším partnerem. Proto se vůbec nebojte vzít rodiče (prarodiče, tetičky) k nám do běžecké speciálky. Mrkneme na diagnostice na klenbu a chodidlo a vybereme boty, které budou konečně pohodlné. 

O co nám tu jde? O to, aby lidé nenosili boty, které vypadají zdravě, ale aby měli nohy, které se zdravě cítí. Jednoduché, ne? 

Na statické diagnostice došlapu zjistíme, v jakém stavu je klenba. Jestli je vysoká, nízká, jestli se nepropadá, jestli člověk nemá ploché nohy a jak rozkládá váhu na chodidle. 

Jak tedy vybrat správnou botu? 

• Velikost: Největším nešvarem u starší generace je nákup bot takzvaně tak akorát. Prostě tak, aby byla noha v botě od paty ke špičce a vyplňovala celou botu. Noha se během dne a při zátěži prokrví a mírně zvětší. Pokud bota nemá nadměrek alespoň 1 cm, prsty při každém kroku narážejí do špičky. To vede k mikrotraumatům, otlakům a u seniorů i k nebezpečným nehtovým plísním či bolestivým lůžkům. Větší bota není ostuda, je to nutnost pro zdravou cirkulaci. Změřte nohu, přičtěte 1 cm a teprve potom vybírejte botu. 
• Šířka: dřív v téhle oblasti nebylo vůbec z čeho vybírat. Dneska už si můžeme vybrat z několika šířek bot a pro opravdu nadměrné vybrat barefoot střih nebo dokonce extra široké boty označované jako extra wide nebo 2EE a podobně. 
• Tlumení: boty pro zdravou nohu by neměly být na první došlap tvrdé. Rozhodně nečekejte, že se to prošlápne. Čím vyšší váha a věk, tím doporučujeme vyšší tlumení. Noha bude jako v peřince, nebudou trpět klouby (kolena, kyčle) a ani záda. 

Celkově platí, že by v botě mělo být dost místa (víc, než na co jsou vaši zvyklí), že by měla být dostatečně tlumená a pohodlná. Doporučujeme nenechávat to úplně na náhodě, ale spíš se stavit k nám na diagnostiku. 

Naše tipy